Hrůznost energetické burzy a (ne)odpovědnost politiků

Nic lépe nedokresluje nemravnost rozhodnutí současných držitelů moci jako obchod s elektřinou.

Lichvářské navýšení ceny

Výrobní cena 1 MWh elektřiny v našich atomových elektrárnách je asi 300 Kč. Pak se s ní obchoduje a cena na německé burze, kterou se řídí cena pro naše občany a podniky, je přes 10 000 Kč. To je navýšení o tisíce procent. Takové navýšení ceny nemá rozumný důvod. Máme stejné množství elektráren jako před rokem a jsme schopni vyrobit stejné množství energie. Systém německé energetické burzy, kterým si vláda nechává určovat ceny pro naše občany a podnikatele, je systém neprůhledný, hluboce nemravný, generující nepřiměřený zisk. Tento systém je správné opustit.

Stát je většinovým vlastníkem ČEZu a jako takový může určit obchodní území, na které se zaměří. Například, že bude prodávat na území Čech, Moravy a Slezska elektřinu pro lidi a podnikatele za cenu s přiměřeným a ne nepřiměřeným ziskem. V obchodních vztazích vlastník může určit, že se prodává něco za cenu jinou, než by dosáhl prodejem jinde. Pakliže stejný vlastník kontroluje dvě společnosti, kdy jedna dodává druhé (automobilové koncerny vyrábějící auta různých značek, ale se společnými motory), může určit cenu tak, aby dosahoval optimálního výsledku až u konečného výrobku.

Je-li politika službou občanům, je pro vládu určující rovnovážný stav ekonomiky a zabránění energetické bídě a ne dosahování zisku u ČEZu. Neschopnost vlády prosadit při prodeji elektřiny z ČEZu vůli státu jako vlastníka, je neomluvitelná.

I kdyby vláda nevlastnila ČEZ, může cenu regulovat podle zákona o cenách. Na to upozornil ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Alespoň někdo z vlády. Měl to však vědět především ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela. Přitom v létě 2022 vláda tento zákon využila při kontrole obchodních přirážek u čerpacích stanic, kdy přitom navyšují cenu benzínu podstatně méně ve srovnání s navýšením cen u elektřiny. Proč to u benzínu vláda uměla a u elektřiny to neumí?

Ministr Jozef Síkela (STAN) přišel s plánem státního obchodníka s energiemi, který by nakupoval elektřinu pro stát, státní nemocnice atd. Ale to je polovičaté řešení. Pokud vláda nezajistí dostupnou energii pro náš průmysl, tak jej vláda likviduje. Řešením není jen státní obchodník pro státní organizace, ale pro všechny. Tedy opuštění systému energetické burzy a zřízení našeho obchodníka, který by nakupoval elektřinu od ČEZu a prodával našim občanům a podnikům. To však Síkela neřeší.

Miliardáři si půjčují na kšeft s elektřinou od státu

Obchod s elektřinou ztrácí rozumnost a důvěryhodnost. Nejdramatičtěji to dokresluje, že náš stát miliardáři Křetínskému (též Tykačovi a ČEZu), půjčil miliardy, aby mohl zaplatit zálohy na obchod s elektřinou na burze. To už člověk nenalézá slov. Evropští politici si vymysleli obchod na burze, který musí vlády podporovat půjčkami, aby při takových cenách vůbec fungoval. Přitom půjčku poskytuje zadlužená vláda, která má problém řešit sociální dopady energetické bídy. To je stejně obludné, jako když vláda nakoupila a nyní likviduje nepotřebné covidové vakcíny za 14 miliard korun.

Ještě větší hrůzností je, že oni miliardáři jsou výrobci elektřiny. V normálním tržním prostředí by v době drahoty určitého výrobku byl vstup výrobců na trh vítán. V systému energetické burzy je však vstup výrobců, kteří chtějí prodat elektřinu, zatížen nesmyslnými finančními požadavky, že ani miliardáři na ně nemají a musí si půjčit od státu. Kdo takový systém vymyslel a proč? Ponese nějaký evropský politiky za toto vše odpovědnost? A proč tomuto systému neřekne naše vláda DOST!? K čemu je naše předsednictví Evropské unii, když jej nevyužijeme k řešení skutečných problémů našich lidí a podniků.

Zdražení energií Evropskou unií

Vedle obludného zdražování elektřiny při obchodování na energetické burze její cenu zvyšuje to, že se vlády poddávaly direktivám Evropské unie vedoucí ke zdražení energie. Zlevnění energie přinese zrušení emisních povolenek a spotřební daně na uhlí, plyn a elektřinu, které jsme zavedli z příkazu Evropské unie.

Spotřební daň má regulovat prodej zboží, kde chce stát omezovat jeho spotřebu například z důvodu zdravotních – daň z alkoholu a tabáku. Je nesmyslné zdražovat zboží, které je samo o sobě drahé a kde vysokou cenu je nutné kompenzovat sociálním dávkami či se dívat, jak vysoká cena likviduje domácí průmysl.

Proti takové nesmyslné spotřební dani vnucené Evropskou unii je správné se postavit, jak se postavil Mahátma Gándhí proti solné dani předepsané britským impériem v Indii. Lidé mají právo vědět, kolik jim z příkazu Evropské unie zdražuje jejich živobytí. Je to u zemního plynu o 264,80 Kč  na MWh spáleného tepla, u pevných paliv 8,50 Kč na GJ spáleného teplat, u daně z elektřiny je to 28,30 Kč za MWh. Je pravda, že díky obrovskému zdražení na energetické burze se stala daň z elektřiny zanedbatelnou. Přesto Evropská unie a stát nemají zatěžovat spotřební daní to, co potřebuje každý člověk, i velmi chudý, a co samo o sobě je již drahé.

Evropští politici musí nést odpovědnost