Nebezpečí novely pandemického zákona

Volby umožňují, aby vládl vítěz voleb, který za sebou nemusí mít většinu voličů. Dnes vládne pětikoalice se 108 poslanci v Poslanecké sněmovně, jež volilo 43 % voličů účastnících se voleb, tedy při volební účasti 65 % jen 28 % všech oprávněných voličů. Mohou vydávat zákony, neopírají se však o legitimitu nadpoloviční většiny občanů. To se v demokracii stává, proto vznikly ústavní zákony. V nich jsou základní práva i povinnosti občanů a pravidla jednání státu, přijímané třípětinovou většinou poslanců a senátorů, což zajišťuje větší legitimitu.

Slabina změny pandemického zákona je v jeho protlačení jen vládními stranami v Poslanecké sněmovně. Přitom pandemický zákon obsahuje mimořádný stav pandemické pohotovosti s velkými zásahy do života lidí. Výrazně posiluje výkonnou moc. Má podobné důsledky jako nouzový stav, jehož pravidla však určil ústavní zákon. Pandemický zákon zavedl nový mimořádný stav bez ústavní většiny. Stav pandemické pohotovosti měl být řešen jako jiné mimořádné celostátní stavy (válečný, stav ohrožení státu, nouzový stav) v ústavním zákoně o bezpečnosti. Babišova a nyní Fialova vláda však věděla, že k tomu nemá dost poslanců i senátorů a šla snazší cestou. Ale nebudou-li základní pravidla řešena ústavně, ale jen v zákoně, protože se nedostává ústavní většina, zůstane z ústavy prázdná skořápka.

Do dělby moci patří, že určování povinností má moc zákonodárná. Výkonná moc je pružnější, ale přenesením práv zákonodárné moci na výkonnou hrozí zneužití moci. Pandemický zákon umožňuje vládě a Ministerstvu zdravotnictví stanovit povinnosti a zákazy, které razantně ovlivňují práva lidí.

V antickém Římě se diktátor volil při ohrožení státu. Měl rozsáhlou moc. Římané si však uvědomovali nebezpečnost soustředění moci, proto byl původně diktátor volen jen na půl roku. Dočasnost se později vytratila. Řada diktatur využila zmocňovacích zákonů přenášející moc parlamentu na vládu. I Adolf Hitler nezískal absolutní moc při svém jmenování kancléřem 30. ledna 1933, ale až přivlastněním si moci zákonodárné přijetím zmocňovacího zákon a pravomocí německého prezidenta.

Platnost pandemického zákona se prodloužila do 30. listopadu 2022. Otázkou je, zda jeho dočasnost není jak pobyt sovětských vojsk. Zda nebude stále prodlužován. Zavádí se omezení osobní svobody nařízením karantény či izolace na dálku, tedy i zprávou SMS či obdobně bez doručení písemného rozhodnutí státního orgánu s odůvodněním a poučením o opravném prostředku, což přes kritiku Poslanecká sněmovna v návrhu zákona ponechala, jen bližší úpravu svěřila vyhlášce Ministerstva zdravotnictví, které se za covidu projevilo jako ministerstvo nepráva. Zavádí se možnost zavřít obchody a služby a diskriminovat občany podle toho, zda se podílí na odbytu „dobrovolných“ vakcín.

Změnu pandemického zákona vláda prosadila ve zrychleném jednání. Přitom uvádí, že covidová varianta omikron je méně nebezpečná a s příchodem jara chce zrušit stav pandemické pohotovosti. Nebyl tedy důvod pro zrychlené projednávání. Velká omezení života lidí prosadila v Poslanecké sněmovně vláda nemající za sebou většinu voličů takřka ze dne na den. Svobodu lze lehce ztratit, obtížně však získat zpět.

Rozhovor o nezákonných covidových opatřeních Ministerstva zdravotnictví.