Rozpustitelnost Poslanecké sněmovny

Senátní ústavní návrh rozšiřující možnost rozpustitelnosti Poslanecké sněmovny o její vlastní žádost řeší největší chybu naší ústavy. Rozpustitelnost parlamentu je v parlamentních demokraciích základem pro řešení vládní krize tak, že se rozhodnutí, kdo má vládnout, vrátí do rukou voličů. V parlamentní demokracii mandát poslance není jeho vlastnictvím, je mu svěřen k zastupování lidu při řízení státu. Základním účelem parlamentu vedle přijímání zákonů je v parlamentní demokracii vytvoření vlády ve spolupráci s hlavou státu. Pokud parlament vysloví nedůvěru vládě, je možnost jeho rozpuštění a ztráty mandátu dosavadních poslanců motivem pro jejich uvážené rozhodnutí, zda nechat vládu padnout. V parlamentní demokracii žádný ze státních orgánů ani parlament není absolutním pánem na rozdíl od všeobjímající moci parlamentu ve formě vlády shromáždění známé ze Švýcarska či revoluční Francie. Při vyslovení nedůvěry vládě v parlamentní demokracii je na řadě hlava státu, která má možnost postavit se na stranu parlamentu a vyměnit vládu anebo se postavit za vládu a rozpustit parlament s tím, že politický spor mohou ve volbách vyřešit voliči.

Ve třech největších demokraciích Evropské unie jsou podmínky pro rozpustitelnost parlamentu, respektive komory, která vyjadřuje důvěru vládě snadné. V Británii rozpouští Dolní komoru královna na žádost premiéra. Ve Francii rozpouští Národní shromáždění prezident po konzultaci s premiérem a předsedy Národního shromáždění a Senátu, jejich souhlas se nevyžaduje. V Německu jako kancléřské republice nerozhoduje parlament o důvěře vůči vládě, ale jen kancléři. Stačí zde jediné vyslovení nedůvěry kancléři Spolkovým sněmem, aby jej prezident mohl rozpustit. Za první Československé republiky mohl prezident  s výjimkou posledních 6 měsíců svého funkčního období rozpustit Poslaneckou sněmovnu a tím i Senát bez jakýchkoli podmínek.

Obtížnost řádného rozpuštění Poslanecké sněmovny vázané u nás především na trojnásobné vyslovení nedůvěry vládě vedla k tomu, že vládní krize se řešila v roce 1998 přijetím mimořádného ústavního zákona o zkrácení volebního období tehdejší Poslanecké sněmovny. Obdobně řešili politickou krizi na Slovensku 1994, kdy původně ústava vůbec neumožňovala rozpuštění Národní rady s výjimkou prvních 6 měsíců po volbách. Zjednodušení rozpouštění Poslanecké sněmovny nás přibližuje obvyklým způsobům řešení vládních krizí v evropských parlamentních demokraciích.