Ústavní právo na obranu

Senát 11. 6. 2020 navrhl na základě petice více než 100 000 občanů, kterou obdržel 12. 6. 2019, zakotvit v Listině základních práv a svobod právo na obranu i se zbraní.

Naše právo a evropská zbraňová regulace

Ústavní zakotvení práva osob na obranu života není předmětem mezinárodních závazků nebo evropského práva. Předmětem evropského práva je regulace střelných zbraní (zbraňová směrnice EU).  Není zde přímý vliv, ale nepřímý ano. Ústavním zakotvením práva na obranu se posiluje vyjednávací pozice prezidenta a vlády, kdy tito představitelé našeho státu mohou argumentovat ústavou, aby určitá úprava byla již při sjednávání uzpůsobena ústavnímu právu členských států.

Doktrína, že evropské právo má vždy přednost před právem členského státu (včetně práva ústavního), není zakotvena v základních smlouvách o Evropské unii. Jde jen o doktrínu judikovanou Soudním dvorem Evropské unie, která však není akceptována plošně ústavními soudy členských států. Ústavní soud největšího členského státu - Německa - judikoval, že evropské právo nemá automatickou přednost před ústavními základy německého státu. Tento přístup sdílí i Ústavní soud v Brně.

Proto je obecná snaha při tvorbě nových evropských regulací vyhnout se možné kolizi evropského práva a ústavního práva členského státu. A co bude mít členský stát v ústavních normách, je jeho svrchovaným rozhodnutím.

Evropské orgány při regulaci zbraní mají chabé právní základy své působnosti. Zbraňová směrnice se odvolává na usnadnění fungování vnitřního trhu. Přitom se dotýká držení zbraní lidmi, kteří nejsou obchodníci se zbraněmi, ale jen spotřebitelé, kteří nechtějí se zbraněmi obchodovat.

I jiné státy si určité zboží a služby regulují podle svého a nepodléhají vnitřnímu trhu Evropské unie. V Nizozemí je možnost beztrestně prodávat i užívat marihuanu, ovšem u nás, v Německu a Francii to možné není. V Nizozemí je legální eutanazie, ale i když je Nizozemí členem EU, je všem jasné, že pokud by nějaký nizozemský podnikatel se smrtí chtěl tuto službu činit u nás, byl by trestán podle odpovědnosti za účast na sebevraždě.

Při chabém právním základu Evropské unie regulovat držení zbraní v členských státech, je významné pro postoj členského státu to, zda je určitá věc upravena ústavně, přičemž tuto nejvyšší úroveň vnitrostátní regulace bude poměřována s nepřesvědčivým odvoláním na fungování vnitřního trhu.

Obrana člověka a ústavnost

Na ústavní úrovni není právo na obranu uvedeno. Listina základních práv a svobod jen stanoví, že porušením práva na život není jednání, které podle zákona není trestné. Dnes je právo na obranu zakotveno pouze na úrovni obyčejného zákona. Jde o nutnou obranu obsaženou v trestním zákoníku. Proto skupina senátorů navrhuje, aby bylo právo na obranu i se zbraní zakotveno v Listině. Tím získá ústavní sílu a obyčejný zákon nesmí jeho výkon znemožnit.

Návrh ústavního zákona symbolicky do ústavního pořádku převádí morální zásadu, že zlu, což je i útok na člověka, se nemá ustupovat, ale naopak se mu bránit. Zakotvení určitého práva na ústavní úrovni má svůj symbolický význam a symbolismus je jednou z funkcí ústav.

Je více věcí, které získaly ústavní úpravu až poté, co je zavedl zákon. Listina v roce 1991 zakotvila zákaz trestu smrti, což bylo symbolické, jelikož tento zákaz byl na zákonné úrovni obsažen již v roce 1990 zrušením trestu smrti v trestním zákoně.  Od roku 1990 platil i zákon o sdružování, zákon petiční a další, které upravovaly práva, jež zakotvila později Listina či Ústava. Přesto taková úprava není nadbytečná, jelikož jde o vyjádření určité vůle státu na nejvyšší právní úrovni s tím, že do budoucna nelze tuto úpravu změnit obyčejným zákonem. I to má samo o sobě smysl.

Je obvyklé, že ústavní úprava zahrnuje jen to, co ústavodárce má za nejvýznamnější v určité oblasti (obrana života), a zbytek ponechává na zákonu. Přijetí ústavní změny nebude mít negativní dopad na aplikaci zákonného rozsahu práva na obranu. Platí totiž zásada, že práva lidí může mezinárodní smlouva i obyčejný zákon rozšířit nad ústavní úroveň, ale nesmí je zúžit. Příkladem je volební právo, které je ústavně garantováno jen pro naše občany, ale zákon o volbách do obcí umožňuje volit i občanům Evropské unie.

I občanství má ústavní rozměr, ale významná je i zákonná úprava, která roku 2014 zavedla zásadní změnu, kdy občanství ČR mohou nabýt cizinci, aniž by se vzdali dosavadního. Přitom tato změna se nepromítla do ústavní úpravy, takže může být opět změněna.

Zákonná úprava určitého práva je často širší než ústavní úprava. Dochází i k tomu, že zákon vykládá určité ústavní pojmy. Např. až do roku 2012 byla velezrada definována jen v zákoně o Ústavním soudu. V zákoně o volbě prezidenta je definován ústavní pojem oprávněný volič atd. Co obsahuje ústavní pojem velký a malý státní znak a jiné státní symboly, definuje zákon o státních symbolech.

Je-li zákonná úprava příznivější, bude mít ústavní úprava potvrzující, symbolickou hodnotu. Významnou se stane ústavní úprava, kterou lze změnit jen třípětinovou většinou poslanců a senátorů, pokud by zákonnou úpravu obrany chtěla většina poslanců obyčejným zákonem podstatně zúžit. Přijetí obyčejného zákona může prosadit nadpoloviční většina v Poslanecké sněmovně přehlasováním Senátu i prezidenta republiky. Proto má ústavní zakotvení práva na obranu symbolický i praktický význam.