Dělba moci

Petr Uhl v textu Škoda, že nemáme první republiku (Právo 11. 9. 2006) uvažuje o zrušení úřadu prezidenta a v jeho zachování vidí volání po vládě silné ruky. Ovšem nebezpečné soustředění moci a její  případné zneužití je možné v rukou kohokoliv bez ohledu na název funkce. Zneužít moc může prezident stejně jako premiér či volený sbor. Za francouzské revoluce jakobínská diktatura zrušila funkci hlavy státu a plně podřídila vládu parlamentu. Tím veškerou moc na sebe strhl parlament (Konvent), fakticky úzká skupina soustředěná do výborů veřejného blaha a bezpečnosti.

Pro moderní stát je důležité, aby moc byla demokraticky ustavena a nebyla v rukou jedince či úzké skupiny. Tomu brání dělba moci, a to nejen klasická na zákonodárnou, výkonnou a soudní, ale i v rámci těchto mocí rozložení pravomocí mezi více státních orgánů. V soudní moci je to mezi ústavní a obecné soudy, v zákonodárné mezi dvě parlamentní komory a ve výkonné moci mezi hlavu státu a vládu. Jestliže se zruší prezident a většina jeho pravomocí se přesune na vládu je to stejné jako kdyby byla zrušena vláda a výkonnou moc měl prezident.  Prostě veškerou výkonnou moc by měl jediný orgán.

To parlamentní republika odmítá a výkonnou moc rozkládá mezi hlavu státu a vládu. Jejich konkrétní pravomoci jsou různé v jednotlivých státech, ovšem ani jeden z těchto výkonných orgánů nemůže popřít ten druhý. Z hlediska zneužití moci je stejně nebezpečná absolutizace moci hlavy státu stejně jako premiéra. Příkladem toho, kam může vést zrušení úřadu hlavy státu je nacistické Německo, kdy kancléř Adolf Hitler se stal neomezeným vládcem až po smrti prezidenta Paula von Hindenburga 1934, když zrušil úřad hlavy státu a jeho pravomoci včetně vrchního velitele armády přenesl na sebe coby předsedu vlády.

Většina států Evropy jsou parlamentními demokraciemi, ať republikami či monarchiemi. Kancléřský systém německý či poloprezidentský systém francouzský s posílením výkonné moci u jednoho orgánu jsou výjimkami. Byť i zde nedošlo k absolutizaci výkonné moci, neboť ve Francii zůstal zachován úřad premiéra a v Německu prezidenta. Unikátem je Švýcarsko, kdy parlament je hlavou veškeré státní moci, nejen zákonodárné. Ale zneužití jeho dominantního postavení brání dělba moci v rámci federace, kdy proti federálním orgánům stojí silné kantony. Naše ústavní historie je spojena s parlamentní republikou a není žádná potřeba měnit zavedenou formu vlády.