Žaloba na prezidenta jako politický boj

Žaloba na prezidenta republiky má být užita, když prezident hrubě poruší ústavu. Avšak žaloba je v řadě zemí vyústěním politického boje parlamentní většiny s prezidentem. I v USA tomu tak bylo. Roku 1868 byla podána žaloba Sněmovny reprezentantů na prezidenta Andrewa Johnsona. Podstatou žaloby bylo údajné pohrdání Kongresem, neboť žádný skutek nebylo možné prezidentu vytknout. Žaloba neprošla v Senátu o jeden hlas, když prezidentův odpůrce Edmund Rosse odmítl dát hlas pro chápání žaloby jako pokračování politického boje. Náš Senát též chce podat žalobu Ústavnímu soudu na prezidenta Miloše Zemana, vyčítá mu různé skutky a chce jej zbavit funkce. Potřebuje však souhlas Poslanecké sněmovny.

Vláda Jiřího Rusnoka

Senát vyčítá Miloši Zemanovi vládu Jiřího Rusnoka. Měl prý jmenovat vládu Miroslavy Němcové (Nečasovu vládu bez Nečase). Původně podepsalo 101 poslanců podporu M. Němcové, ale tato většina se rozpadla, když ji opustili poslanci Karolína Peak, Jan Florián a Tomáš Úlehla. A jako by senátoři zapomněli, že důvodem pádu Nečasovy vlády byla akce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, která zničila důvěru ve vládu.

Poslanecká sněmovna nemá právo navrhovat předsedu vlády. Právo návrhu má předseda Poslanecké sněmovny jen, když prezident je se svou vládou dvakrát neúspěšný, což nebyl tento případ. Rusnok nezískal důvěru Poslanecké sněmovny o 4 hlasy. Měl podporu politických sil, byť těsně nedostatečnou. Vše se nakonec vyřešilo novými volbami v říjnu 2013. Prezident byl oprávněn jmenovat Jiřího Rusnoka premiérem a nebyl povinen jmenovat Miroslavu Němcovou.

Že prezident není vázán při jmenování předsedy vlády politickou preferencí Poslanecké sněmovny vyjádřil i protikandidát Miloše Zemana ve druhém kole prezidentských voleb Jiří Drahoš v den voleb krátce před jejich začátkem v rozhovoru pro Český rozhlas v pátek 26. 1. 2018, kde prohlásil, že by nejmenoval Andreje Babiše premiérem, i kdyby mu to navrhl předseda Poslanecké sněmovny v případném třetím pokusu o sestavení vlády. To za situace, kdy byl Andrej Babiš jednoznačným vítězem voleb do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017.

Lánská schůzka 2013

Senát vyčítá prezidentovi schůzku s představiteli sociální demokracie, kteří byli v roce 2013 proti předsedovi strany Bohuslavu Sobotkovi. Ve volbách roku 2013 získala sociální demokracie nejhorší výsledek od roku 1996, proto Sobotkovi vyjádřilo nedůvěru předsednictvo sociální demokracie, podporu získal na následném jednání ústředního výboru.

Již T. G. Masaryk budoval svou politickou skupinu Hradu a měl styky s elitou kulturní (Karel Čapek), podnikatelskou (Tomáš Baťa), finanční (Jaroslav Preiss), kteří financovali Masarykovy aktivity skrze jeho prezidentský fond, ale měl své stoupence ve významných stranách, s nimiž udržoval čilé kontakty. I Václav Havel byl politickým činitelem, což se projevilo jeho podporou vnitrostranické opozice v ODS proti Václavu Klausovi v roce 1997.

Prezident je ústavním i politickým činitelem. Může přijímat představitele různých stran a politických proudů. Že v okamžiku, kdy je předsedovi strany po nepříliš úspěšných volbách vyslovena nedůvěra předsednictvem strany, počká s jeho jmenováním premiérem na ověření síly jeho mandátu po Ústředním výkonném výboru, je v souladu s demokratickými principy. Projevení politické preference prezidenta není neústavní.

Demise předsedy vlády

Bohuslav Sobotka 2. 5. 2017 ohlásil demisi a za tři dny oznámil, že rezignovat nebude. Sobotka to vysvětlil tím, že prezident pojímá jeho demisi ne jako demisi celé vlády, ale jen jako demisi premiéra.

Od účinnosti ústavy roku 1993 u nás proběhlo 14 demisí vlád. Jen 4 demise byly podány jako demise premiéra s tím, že je prezidenti akceptovali jako demisi celé vlády (V. Klaus 1997, Špidla 2004, Gross 2005, Nečas 2013), přičemž s tímto postojem byly srozuměny vládní strany. V 10 případech byly demise vlády podány usnesením celé vlády. Naše ústava nestanoví, že demise premiéra znamená demisi vlády. Ve státech, kde tomu tak je, to stanoví ústava výslovně (Slovensko, Německo, Slovinsko, Španělsko). Autorem myšlenky, že u nás demise premiéra znamená demisi vlády je Václav Pavlíček, který však uvádí i odlišné výklady (Ústavní právo a státověda, 2. díl, 2008, s. 892).

Akceptování demise premiéra jako demise vlády označil za exces ústavní soudce prof. Jan Filip z brněnské právnické fakulty, který uvedl: „Demise vlády je proto zásadním rozhodnutím celé vlády, které spadá pod čl. 76 Ústavy ČR a vláda se na něm musí usnést ve sboru… Názor, že vláda stojí a padá s osobou předsedy vlády, neodpovídá ani textu Ústavy ČR, ani naší parlamentní tradici. Proto též ve státech, kde tomu tak má být, je to výslovně zakotveno v ústavě…“ (JAN FILIP. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2. vydání, 1. dotisk s doplňky 2004, s. 324-325).

I v Československu došlo k výměně na postu předsedy vlády, aniž došlo ke změně vlády. Je zde příklad demise Antonína Švehly 1929, kdy byl pověřen funkcí předsedy vlády stávající člen vlády František Udržal. Rovněž Milan Hodža 1935 vystřídal předsedu vlády Jana Malypetra, aniž se měnila vláda. Nejčastější střídání předsedů vlád bylo v české vládě působící 1986–90, kdy se postupně vystřídali v rámci jedné vlády předsedové Josef Korčák, Ladislav Adamec, František Pitra a Petr Pithart.

Sobotka mohl ukončit spor o to, zda jeho demise bude demisí vlády tím, že by navrhl vládě, aby podala demisi. Pokud se však předseda vlády obával, že jeho vláda podat demisi nechce, a proto hledal cestu, jak ji obejít, nelze se divit prezidentovi, že nepovažoval demisi Sobotky za demisi celé vlády. Vláda rozhoduje ve sboru, včetně demise.

Jmenování druhé vlády Andreje Babiše

Senátoři vyčítají prezidentu republiky Miloši Zemanovi, že poté, co první Babišova vláda v lednu 2018 nezískala důvěru, jmenoval druhou až 27. 6. 2018. Prezident však pověřil sestavením vlády Andreje Babiše hned v lednu 2018 jako vítěze voleb do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017.

Začalo se vyjednávat o menšinové koalici ANO Andreje Babiše a sociální demokracie. Sociální demokracie však byla po volebním debaklu ve volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017 v těžké krizi a bez předsedy strany. Proto rozhodnutí o vládě odložila na dobu po svém mimořádném sjezdu, který měl zvolit nové vedení strany.

Zelenou ke vzniku vládní koalice ANO a sociální demokracie, která měla podporu Komunistické strany Čech a Moravy, dal 40. Sjezd sociální demokracie v Hradci Králové nejprve 18. 2. 2018 a po svém přerušení definitivně 7. 4. 2018. Koaliční smlouva mezi ANO a sociální demokracií byla podepsána 10. 5. 2018, ale z rozhodnutí sjezdu sociální demokracie podléhala ratifikaci stranickým referendem sociální demokracie. Jeho výsledky byly oznámeny až 15. 6. 2018. Pak následovaly jednání o personálním obsazení vlády a návrh na členy vlády předložil Andrej Babiš prezidentovi 25. 6. 2018. Prezident vládu jmenoval za pouhé dva dny 27. 6. 2018.

Prezident ústavu neporušil, protože odklad jmenování vlády byl způsoben schvalováním koalice v rámci jedné koaliční strany, nikoliv nečinností prezidenta. Sociální demokracie přitom postupně potvrzovala připravenost na vstup do vlády, takže zesiloval předpoklad, že Andrej Babiš vládu s důvěrou Poslanecké sněmovny vytvoří. Přitom žádný jiný politický subjekt nebyl schopen vytvořit alternativní parlamentní většinu vůči spolupráci ANO, sociální demokracie a komunistů. Ostatní strany skončily za vítězem voleb s velkým odstupem, vítězství ANO a porážka ostatních byla zřejmá (ANO 30%, ODS 11%, Piráti 11%, SPD 11%). Proto je pověření sestavením vlády vítěze voleb Andreje Babiše ze strany prezidenta ústavně i politicky legitimní a správné. To, že politická jednání k sestavení druhé Babišovy vlády byla míněna od všech aktérů seriozně, dokazuje, že vláda získala v Poslanecké sněmovně důvěru.

Nejmenování ministrů Pocheho a Šmardy

Ústava právo jmenovat ministry dává prezidentovi, který tak činí na návrh premiéra, ale navrhovací právo není silnější než jmenovací. Prezident nemusí návrhu vyhovět. Hlava státu není podřízena předsedovi vlády a návrhy předsedy vlády prezidentovi republiky nejsou závazné příkazy. Ke jmenování je nutná shoda obou.

I Masaryk měl požadavky na osobu ministrů a žádal, aby ministrem zahraničí byl vždy Edvard Beneš. Premiéři se prezidentu podřídili. Po únorovém převratu odmítl 16. 3. 1948 Beneš Gottwaldův návrh, aby ministrem zahraničí po smrti Jana Masaryka byl bývalý premiér Zdeněk Fierlinger. Gottwald Benešovo odmítnutí akceptoval a navrhl Vladimíra Clementise, kterého Beneš jmenoval. V říjnu 2005 Václav Klaus podmínil jmenování Davida Ratha ministrem zdravotnictví jeho rezignací na post předsedy lékařské komory.

Odmítnutí prezidenta jmenovat ministra se děje i v zahraničí. Slovenský prezident Michal Kováč odmítl jmenovat Ivana Lexu na návrh premiéra Vladimíra Mečiara ministrem v listopadu 1993. V březnu 2018 slovenský prezident Andrej Kiska odmítl akceptovat návrh na jmenování vlády předložený Peterem Pellegrinim pro nesouhlas s nominací Jozefa Ráže ml. na ministra vnitra. Pellegrini navrhl jiné obsazení ministerstva. V květnu 2018 odmítl italský prezident Sergio Mattarella jmenovat odpůrce eura Paolo Savonu ministrem financí. Později bylo dosaženo kompromisu, kdy Savona získal jiné ministerstvo.