Nestydatý Zlatuška

Politický cestovatel Jiří Zlatuška, jehož promiskuita ve střídání politických subjektů, za něž držel funkce, je pověstná (naposledy byl poslanec za Babišovo ANO), napadl v textu "Nestydatý Junior z rodiny zatížené napomáháním Holocaustu" (Aktualně.cz 14. 3. 2019) Václava Klause mladšího. Zlatuškův text lze v době 80. výročí německé okupace 1939 užít jako příklad k přiblížení novinářského úpadku v době protektorátu. Zlatuška se snaží dehonestovat Václava Klause ml. a rodinu jeho matky, když na něj vytáhl, že jeho dědeček pracoval v cenzurním oddělení policie válečné Slovenské republiky (1939-45). Spojuje jej s likvidací Židů. Ovšem cenzura likviduje názory, nikoli lidi. Předpisy o cenzuře převzala Slovenská republika prvotně z právního řádu předválečného Československa.

Obdobně osočovali protektorátní novináři Edvarda Beneše a jiné exilové představitele články o jejich spojení se všemožným zlem a podezřelým původem. Útočili i na mrtvého prezidenta Tomáše G. Masaryka. Zlatuškův text mi protektorátní články připomenul. Tehdejší kolaboranti, Frankové a Heydrichové však žili mnohem dřív. Ďábelské touha některých ubližovat jiným jen spí a znovu ožije, pokud ucítí šanci.

Spojnicí Zlatuškova textu s texty v protektorátním tisku je to, že mediální útok má zdroj v nenávisti. Zlatuška nevidí politické odpůrce jako součást hledání nejlepšího politického řešení. Ale jako nepřátele, které je nutné zašlapat do země a kritizovat jejich názor nestačí. Nejlépe je znectít i s předky. Při čtení Zlatuškova textu jsem si vzpomněl na Adolfa Hitlera, když nacisté zkoumali árijský původ do pátého kolena.

Pluralita názorů je pokladem demokracie. Vážím si Václava Klause staršího i názorů Václava Klause mladšího a rád čtu jeho texty. Jako učitel jen lituji, že nemohl své názory na školství realizovat coby ministr školství. Jestli jeho vyloučení z ODS straně uškodí, ukáží příští volby. Zda uspěje s jinou stranou, rozhodnout voliči. Mám však obavu, že kdyby byl u moci Zlatuška, občané by již rozhodovat nemohli.