Sociální demokracie do vlády - ano či ne

Sociální demokracie se po volební prohře pokusila o restart. Zlínské senátní volby v květnu 2018 ukazují, že výsledky jsou nulové. Sociální demokracie získala 7,45%.

Opozice

Sociální demokracie se rozhoduje, zda jít do vlády Andreje Babiše. Hlavní opoziční stranou je Občanská demokratická strana a hlavním opozičním rétorem Miroslav Kalousek. Až na výjimky je poslanecký klub sociální demokracie výsledkem personální politiky bývalého Sobotkova vedení. V důsledku toho je v Poslanecké sněmovně zvolené 2017 sociální demokracie malou stranou a její opoziční politika zaniká v opozičním řevu úspěšnějších soupeřů.

Boj Sobotkova vedení o kandidátky dokazuje případ Jiřího Zimoly, který byl vedením strany odstraněn z posledního místa jihočeské kandidátky. Sobotkovo vedení mělo strach, že Jiří Zimola díky hlasům voličům mandát získat a nebude sobotkovcem. Sobotkovo vedení strany likvidovalo kandidáty, protože se bálo jejich podpory u voličů. Taková politika je sebevražedná a volební debakl 2017 byl logickým důsledkem.

Vládní účast

Andrej Babiš má jako vítěz voleb právo na post premiéra. Ovšem Sobotkova koaliční vláda sociální demokracie, ANO a lidovců dovedla sociální demokracii k tragické volební prohře 2017.

Kritika vládního angažmá je důvěryhodná od těch, kteří výhrady ke koalici s Babišem vyslovili již, když koalici s Babišem vytvořil Bohuslav Sobotka 2014-17. Jestliže vládní koalici s Babišem kritizují ti, kteří s ním v Sobotkově vládě seděli jako Jiří Dienstbier, lze z toho vyjít pro hodnocení jejich morální úrovně, ale netřeba jim věnovat pozornost. Vládní účast sociální demokracie může vycházet ze snahy po návratu strany mezi velké strany, avšak je důležitý způsob realizace a zde chybuje.

Vojenské mise

Komunisté vylučují podporu vládě, zvýší-li vojenskou účast v zahraničí. Předseda sociální demokracie se vyhranil proti požadavku komunistů.

Sociální demokracie se musí ucházet o levicové voliče, kteří ji utekli, a ne o voliče TOP a STAN. K tradičním hodnotám levice patří, že nepodporuje války. Mezi chyby sociální demokracie se uvádí, že v Německu a Francii 1914 podpořila válečné půjčky a rozpoutání první světové války. Sociální demokracie není válečnická. Komunistický požadavek má podporu mezi levicovými voliči. Místo aby s nimi soupeřili pravicoví politici či Babiš, je oponentem sociální demokracie.

Spojenectví v NATO je o spojenectví v obraně, ne spojenectví v útoku. Ústava útočnou válku nepřipouští. Účast na vojenské okupaci vzdálených zemí není součástí našich zájmů. Levicoví voliči nesouhlasili s bombardováním Jugoslávie 1999, kdy Zemanova vláda dala náš vzdušný prostor k dispozici pro útok USA, Německa a dalších zemí na podstatně slabší stát. Šlo o vojenský útok bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN v rozporu s mezinárodním právem. Je správné, vyjádří-li sociální demokracie připravenost bránit napadené spojence, ale odmítne podíl na vojenských útocích bez mandátu Organizace spojených národů a řekne, že nevěří na vývoz demokracie na štítech tanků.

Složení vlády

Představitelé sociální demokracie ve vládě nesmí vedle Andreje Babiše zaniknout. K tomu sociální demokracie mohla využít spojení s prezidentem Milošem Zemanem, který v prezidentských volbách získal levicové voliče.

Návrh na ministra zahraničí Miroslava Pocheho, který bude v případě jmenování v konfliktů s prezidentem republiky, znamená, že sociální demokracie hodlá pokračovat v boji s Milošem Zemanem, který vedl k útěku voličů od sociální demokracie. Důsledkem bude užší spolupráce mezi prezidentem a premiérem. Poche je reprezentantem pražské sociální demokracie, jež je voličsky slabá a při tvorbě svých obvodních organizací postupuje v rozporu se stanovami strany, aby měla větší zastoupení ve stranických orgánech.

Návrhy na členy vlády nesplňují požadavek na to, že nesmí být zastíněni Andrejem Babišem. Většina navrhovaných členů vlády za sociální demokracii jsou málo známí a o dlouhodobé prezentaci jejich představ o správě státu a vlastních politických názorech nelze hovořit.

ANO či NE vládě

Pokud chce být sociální demokracie sedmi procentní stranou je jedno, jakou cestu zvolí. Nové voliče nezíská a příliš o žádné nepřijde. Chce-li sociální demokracie získat postavení hlavní strany levice, může využít účast ve vládě, ale jen změní-li způsob realizace této účasti. To, co předvedla v procesu vytváření vlády, není zdrojem příštích volebních úspěchů.

Směšný Dienstbier

Praha v sociální demokracii podvádí