Referendum a boj o sociální demokracii

Někteří poslanci sociální demokracie (Hamáček, Dolínek, Gajdůšková, Valachová aj.) navrhli ústavní zákon o referendu. V něm vylučují, aby se hlasovalo o členství republiky v mezinárodních organizacích. Nejde jen o rozhodnutí o vystoupení, ale i o vstupu. Toto omezení referenda odmítl místopředseda sociální demokracie Jiří Zimola.

Návrh poslanců je v rozporu s ústavou, která připouští referendum o vstupu do organizace, na kterou stát přenese část svých pravomocí. Proto se konalo referendum o vstupu do Evropské unie. Je schizofrenické, že poslanci strany, která podporuje referendum, chtějí omezit to, co již ústava referendu svěřuje.

Uvedená otázka rozkrývá vztah k demokratickému základu státního režimu u nás. Demokracie se neobejde bez důvěry v lidi a lidství. To již vystihl T. G. Masaryk. Kdo nevěří lidem, nemůže věřit v demokracii. Pokud důvěřuji lidem, není důvod jim brát právo na rozhodování o vystoupení z Evropské unie, když mohli rozhodnout o vstupu.

Nechuť, aby lidé rozhodovali o této otázce, je projev nedůvěry v lidi a tím v demokracii. Jestliže právo na toto referendum mají Britové, kde parlament uznal možnost hlasování lidu o vystoupení z Evropské unie i právo Skotů na hlasování o vystoupení ze Spojeného království, a totéž právo mají Rakušané, Italové a ostatní obyvatelé evropských států uplatňujících celostátní referendum, je pohrdání našimi občany jim toto právo upřít. Nebo je to výraz strachu z voličů. Demokraté se však rozhodování voličů bát nesmí, chtějí-li být demokraty. To už je poctivější postoj těch, kteří odmítají jakékoli referendum.

Spor o referendum je i boj o charakter sociální demokracie. Zda je stranou, která to s účastí lidí při rozhodování o významných otázkách politiky, myslí skutečně upřímně. Anebo to myslí upřímně grossovsky a sobotkovsky. Pak však nemá naději oslovit voliče. Protože proč by měli voliči volit stranu, která se bojí jejich práva rozhodovat.