Dva premiéři

Petr Uhl v textu Za pat může Klaus (Právo 8. 7. 2006) viní prezidenta z toho, že není ještě nová vláda a nabízí možnost jmenování nového premiéra za existence vlády staré, možnost dvou premiérů.

Dva premiéři u nás poprvé působili v roce 1997, kdy premiér Václav Klaus podal demisi, což bylo považováno za demisi celé vlády, byť to ústava nestanoví, a novým premiérem byl 17. 12. 1997 jmenován Josef Tošovský. Jeho vláda byla jmenována ovšem až 2. 1. 1998, protože ji byl problém sestavit. Premiérem tak byl Tošovský i Klaus, který byl pověřen se svou vládou dočasným výkonem funkce do jmenování celé nové vlády, nikoliv jen premiéra. Ústava však s existencí dvou premiérů nepočítá. Rovněž u nás dva premiéři nebyli od vzniku Československa 1918. Ani prezident Václav Havel předtím obdobnou situaci nevytvořil a ústavně správně jmenoval premiéra a bez prodlevy i jeho vládu. Nebezpečí dvou premiérů tkví v tom, že nejsou známy jejich pravomoci. Právo zná jen předsedu vlády jako jediného funkcionáře, což je důležité při individuálních právech předsedy vlády, která nepodléhají kolektivnímu rozhodnutí vlády. Pokud jsou dva, pak není jasné, který z nich může kontrasignovat rozhodnutí prezidenta, který z nich může při nebezpečí z prodlení vyhlašovat nouzový stav či vykonávat další pravomoci. Zda ten, který podal demisi, ale ještě funguje zbytek jeho vlády, či ten, kdo má čerstvý jmenovací dekret, byť ne zbytek vlády. Mohou práva premiéra vykonávat oba? A co když jejich rozhodnutí budou protichůdná? Současná existence dvou premiérů může vést k ústavním krizím. Je správné krizové situace nevytvářet. V jednom okamžiku má působit jeden premiér. Pokud má nový premiér existovat za fungování dosavadního, tak jen, jestliže byla přijata demise vlády či byla odvolána a je pověřena dočasným výkonem funkce, který nemá být časově dlouhý. Čím delší je existence dvou premiérů, tím je pravděpodobnější nežádoucí střet jejich rozhodnutí.

Ústava přikazuje, aby po skončení ustavující schůze Poslanecké sněmovny vláda podala demisi. Tuto demisi by musela podat i nově jmenovaná vlády, pokud by její jmenování bylo ještě před koncem ustavující schůze, byť by již existovala dohoda o tom, že získá důvěru Poslanecké sněmovny. Jmenování vlády by se muselo opakovat. Je to možné, ale nedůstojné. Již v roce 1990 musela být takto nadvakrát jmenována vláda Mariána Čalfy, jelikož Václav Havel  novou vládu jmenoval sice na základě výsledků parlamentních voleb a vláda měla většinu ve Federálním shromáždění, ale ještě před skončením jeho ustavující schůze.