V konkrétním případě na základě žaloby pro zmatečnost Krajský soud v Českých Budějovicích i Vrchní soud v Praze dospěly k závěru, že samosoudce soudního oddělení 27 INS Josef Šimek není zákonným soudcem v daném insolvenčním řízení. Dle zjištění soudů měl být insolvenční návrh podle chronologie nápadu v pondělí 21. 10. 2013 přiřazen soudnímu oddělení 26 INS. Byl však v rozporu s rozvrhem práce přidělen soudnímu oddělení 27 INS. Proto byla věc na základě rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost přidělena soudci oddělení 26 INS s přihlédnutím k poslednímu nápadu věci v pátek 18. 10. 2013. Přitom oba soudy zjistily, že soudní úředníci krajského soudu rozvrh práce soustavně nedodržovali přinejmenším od počátku roku 2013. Praxí soudní kanceláře bylo rozdělovat návrhy na podané dlužníkem a podané věřitelem. Byl tedy brán ohled na čas podání zvlášť u dlužnického a zvlášť u věřitelského návrhu.

Při přezkoumání časových nápadů insolvenčních návrhů lze zjistit, že rozvrh práce nebyl dodržován ani ve dnech předcházejících pátku 18. 10. 2013. Je-li zjištěno, že rozvrh práce nebyl dodržován soustavně, vyvstává otázka, kterému soudci měla být konkrétní věc dlužníka přidělena, pakliže by byl rozvrh práce dodržován. Odpovědi se nelze dobrat tím, že vezmeme jako výchozí bod přidělení poslední věci napadlé dne 18. 10. 2013, neboť dne 17. 10. 2013 při přidělení tří po sobě jdoucích věcí byly dvě napadlé věci přiděleny chybně. Metodou zjištění zákonného soudce je ověřit správnost přiřazení všech věcí napadlých od 1. 1. 2013, kdy nabyl platnost rozvrh práce, neboť správně přiřazení první věci napadlé po 1. 1. 2013 je jediným pevným bodem, ze kterého lze v úvahách o (ne)zákonnosti soudce vycházet. V případě J. Šimka je 25% pravděpodobnost, že je soudcem, který by byl příslušným k projednání dané věci, pakliže by byl rozvrh práce dodržován od počátku. Je možné, že přes nedodržování rozvrhu práce věc skončila u zákonného soudce.