Totalitní justice, Španělsko a my

Španělský stát se snaží mocí chránit své území proti snahám Katalánců o nezávislost. Je zajímavé porovnat, z jakých vzorů vychází.

Madridská vláda hrozí, že vůči Katalánsku uplatní článek 155 Ústavy Španělského království z 29. 12. 1978, který umožňuje vládě se souhlasem Senátu fakticky vytunelovat katalánskou autonomii s tím, že centrální vláda přebere její pravomoci. Obdobné ustanovení bylo v článku 48 Ústavy Německé říše z 11. 8. 1919, kdy omezit zemskou správu mohl říšský prezident. O toto ustanovení se opřel Adolf Hitler při likvidaci autonomie německých zemí. V lednu 1933 sice získal post německého kancléře, ale nikoliv absolutní vládu. Velké pravomoci měly v Německu země, kde v řadě zemských vlád nebyli nacisté zastoupeni. Aby dosáhl absolutní moc, Hitler po ovládnutí úřadu říšského prezidenta (prezident Paul Hindenburg zemřel po nemoci 2. 8. 1934), využil tohoto opatření k zrušení zemské správy.

Rovněž totalitní inspiraci má tvrzení madridské vlády, že ve Španělsku nejsou političtí vězni. Španělský stát 17. 10. 2017 nechal zavřít organizátory demonstrací na podporu katalánského referenda o nezávislosti - Jordiho Sáncheze z Katalánského národního shromáždění a Jordiho Cuixarta z organizace Òmnium Cultural. Španělsko tím politické vězně má. Boj za právo národa na sebeurčení je politikum. Je-li za tento boj někdo vězněn, je politickým vězněm. Je to stejné, jako když československá vláda v době totality před rokem 1989 tvrdila, že u nás nejsou političtí vězni. Přitom byli lidé zavíráni za politické názory.

Madridská vláda si není jista loajalitou mocenských složek v Katalánsku, proto věznění posvětila madridská soudkyně Státního soudního dvora. Tento soud má pravomoc vůči celému španělskému území. Původně byl vznik speciálních justičních složek ve Španělsku odůvodněn snahou boje proti terorismu. Dnes je využíván k zavírání představitelů národů snažících se o realizaci svého práva na sebeurčení.

Poučné je to pro nás. Nedávno chtěla skupinka státních zástupců chtivých moci pod vedením nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana prosadit zřízení speciálního státního zastupitelství s celostátní působností. Někteří uvažovali dokonce po španělském příkladu o zřízení speciálního soudu. Odůvodněno to bylo údajným protikorupčním bojem. Fakticky však mělo jít o zvláštní justiční orgány, kde by byli ke všemu ochotní státní zástupci a soudci s obrovskou mocí. Pokud by si například nebylo vedení státního zastupitelství jisto, že některý soudce v okrese schválí vazbu či odposlech, předalo by věc ke schválení těmto speciálním úřadům. Španělský příklad zneužití speciálních soudních orgánů, je varováním před zřizováním speciálního soudu a státního zastupitelství, které byly typické pro nacistický i stalinský justiční systém.

O samostatnosti se rozhoduje na barikádách. Rozhovor Parlamentní listy 8. 10. 2017.

Nikoli Polsko, ale Španělsko má problém