Učitelé ironicky říkají, jak by bylo krásně ve škole bez žáků či studentů. Ale také by tam bylo smutno. Jen by mělo být méně školské byrokracie a administrativy. Každý rok přibude nějaký nový a zcela zbytečný byrokratický úkon.

Na vysoké škole nemá inkluze stejné projevy jako na základní. Tělesně i smyslově postižení mohou na vysokých školách studovat dávno. Dělo se tak bez jakýchkoliv centrálně diktovaných kroků. I na Vysoké škole Karla Engliše v Brně máme tělesně postiženého a je to dobrý student. Rovněž na brněnské právnické fakultě studují například nevidomí či neslyšící. Mentálně postižení se na vysoké školy nedostávají. Každý rozumný stát by měl i ve školství hledět na zajištění obecné kvality. Slyším, že inkluze znamená snížení úrovně vzdělání na základních školách pro běžnou většinu dětí. Takto pojatá inkluze by byla obrovskou chybou.

Zvýšení platů určitě všechny problémy školství nevyřeší. Závažný problém je růst byrokratické zátěže ředitelů a rektorů, ale i řadových učitelů. Přitom jde často o ministerské požadavky, při jejichž čtení si vzpomenu na Haškova Švejka. Někdy jsou až komické, rozumnosti je v nich málo.

Video - Zdeněk Koudelka a Zdeněk Škromach o školství.