Úniky odposlechů

Listovní tajemství patří mezi základní ústavní práva, která si vydobyly občané proti panovníkovi již v 19. století. Toto právo zajistilo soukromí a svobodu sdělování zpráv mezi lidmi nejen proti státu, ale i proti všem zvědavým tetkám, které chtějí číst cizí poštu a plkat o ní na návsi. V nové době se toto tajemství rozšířilo na soukromě sdělované zprávy moderními prostředky, včetně telefonů. Narušit toto právo může jen stát se souhlasem soudu při vyšetřování zvlášť závažné trestné činnosti. Výsledky takového narušení mohou být užity právě jen pro objasnění trestné činnosti, nesmí se zneužít pro zvědavost jiných, ať jde o klevetivé tetky z návsi anebo novináře chtějící odhalením soukromí jiných zvýšit prodej svého listu a tím zisk vydavatele i svůj.

Bohužel se rozšířil únik odposlechů do médií, a to odposlechů, které často nesouvisí s vyšetřovanou trestnou činností a netýkají se jen podezřelých osob. Každému z nás může kdokoliv zavolat, aniž víme, že jde o podezřelou a odposlouchávanou osobu. Takovéto porušení tajemství sdělovaných zpráv je umožněno jednak protiprávní činností státního úředníka, který odposlechy vynese, asi za úplatek či jinou výhodu, a majitelů médií, která je zveřejní, neboť očekávají zvýšení prodejnosti svého zboží. Stát na to může nereagovat, což je nesprávné, protože má chránit práva občanů, anebo přijme opatření bránící porušení ústavních práv, včetně trestání jejich narušení. Postihnout je pak nutné nejen státní úředníky zneužívající odposlechy, ale i ty, kteří za účelem zisku s tímto výsledkem trestuhodného jednání dále nakládají. Nikdo nemůže mít imunitu a právo porušovat zákon jen proto, že je vlastníkem či pracovníkem médií. Představa, že zavřeme pošťáka či zvědavou sousedku, pokud rozlepí cizí dopis, ale necháme bez trestu toho, kdo si rozlepení dopisu objednal a pak jej hromadně zveřejní, je absurdní. Samozřejmě se zde dotýkáme svobody šířit informace. Nicméně tato svoboda není absolutní a musí být vykonávána při respektu ústavních práv jiných. Záleží na státu, tedy nás samotných, zda chceme, aby naše ústavní práva byla dodržována, pak jejich narušení musíme trestat, anebo s tím nic dělat nehodláme a pak nechráněné a tedy prázdné právo z ústavy vypusťme. Ovšem budeme jediní v Evropě, kteří se dobrovolně vrátí do temnot středověku a zničí si soukromí.