Obrana exekutorů

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán snížil od 1. 4. 2017, tedy pět měsíců před volbami do Poslanecké sněmovny, vyhláškou minimální odměny exekutorů z 3 000 na 2 000 Kč. Ministr je ochoten kvůli populistickému vnímání své osoby před volbami stanovit účinnost právního předpisu, který využívá neoblíbenosti exekutorů ve společnosti a tedy mezi voliči i za cenu ohrožení této činnosti jako podstatné náležitosti právního státu.

Výše 3 000 Kč v těchto případech byla zakotvena od 18. 9. 2001. Ministerstvo spravedlnosti přistoupilo ke změně po 16 letech, když původní úprava byla účinná za vlád pravicových i levicových. Žádný ministr, až na Pelikána, neviděl v dané výši minimální odměny problém. Žádný ministr spravedlnosti tuto výši nechtěl měnit. A že za 16 let bylo 11 ministrů spravedlnosti a též voleb bylo požehnaně.

Původní úprava byla platná dlouhodobě a snížena byla o jednu třetinu. Takové snížení by bylo odůvodnitelné, pokud by obecně výdělková situace byla ve státě podstatně změněna a mzdy i další plnění klesly o jednu třetinu. To se však nestalo. V roce 2001 byla měsíční minimální mzda 5 000 Kč. V roce 2017 byla 11 000 Kč. Nárůst vůči roku 2001 byl 220%. Průměrná mzda v podnikatelské sféře v červnu 2001 byla 13 730 Kč a v červnu 2016 byla 26 898 Kč. Nárůst vůči roku 2001 byl 196%. Platová základna představitelů státní moci, z které se koeficientem 2,06 vypočítává plat ministra, v roce 2001 byla 33 420 Kč a v roce 2017 byla 65 733,50 Kč. Nárůst platové základny ministra činí ve srovnání s rokem 2001 asi 197%. Ministrovi Pelikánovi nárůst platu ministra o 200% nevadí, u soudních exekutorů však sníží odměnu o jednu třetinu.

Za 16 let podstatně vzrostly mzdy i ceny. Jen minimální odměna pro exekutory nerostla a je po 16 letech razantně snižována. Takové jednání se vymyká ekonomickým reáliím ve státě a požadavku rozumnosti právní úpravy. Je zřejmé, že za 16 let při nezměněné výši dotčené odměny exekutora se podstatně zvýšily mzdové nároky jeho zaměstnanců i další platby.

Ministerstvo spravedlnosti reguluje odměny i pro jiné podobné profese – například notáře a insolvenční správce. Přesto se zaměřilo jen na změnu odměn jedné profese a nikoli všech regulovaných odměn právnických profesí. Takový nedůvodný rozdíl je neústavní, což je podpořeno porovnáním odměn exekutorů a insolvenčních správců, u nichž je minimální odměna při oddlužení 45 000 Kč.

Exekuce a právní stát

Znakem právního státu je vymahatelnost jeho norem. Pokud stát má formálně právní řád bezvadný, ale v praxi není schopen realizovat rozhodnutí orgánů veřejné moci, včetně rozhodnutí soudů, není právním státem. Definičním znakem právní normy, je její závaznost a v případě nutnosti její vynutitelnost za užití státní moci.

Do roku 2001 výkon soudních a jiných rozhodnutí zajišťoval stát okresními soudy a jejich vykonavateli jako státními úředníky. Nicméně panovala nespokojenost s faktickou nevykonatelností individuálních právních aktů na finanční a jiná plnění. Důvod byl spatřován i v tom, že dřívější soudní vykonavatelé jako státní zaměstnanci vykonávali činnost byrokraticky bez zájmu na výsledku vykonávacího řízení.

V reakci na tento stav stát přenesl exekuce na soudní exekutory, jako na fyzické osoby s právním a dalším odborným vzděláním, kteří jsou ekonomicky zainteresováni na výsledku exekuce. Stát tuto činnost nehradí, což mu ušetřilo ve srovnání se zabezpečením této činnosti skrze vykonavatele jako státní zaměstnance část nákladů. Pokud stát na fyzické osoby přenáší státní moc, podléhají při výkonu této činnosti zvýšenému státnímu dozoru ve srovnání s jiným podnikajícími profesemi. Nicméně tento dozor nesmí být svévolný.

Materiální zajištění exekuční činnosti

Odměna a náhrada nákladů soudního exekutora patří mezi státem regulované ceny. Ovšem tyto regulované ceny nesmí být pro výkon profese likvidační. Nemohou být ani takové, které nezajišťují dlouhodobou udržitelnost exekuční činnosti. Nesmí být stanoveny svévolně, ale v rámci pravidla, že státní moc slouží všem občanům. Tedy i těm občanům, kterým jejich dlužníci upírají soudem uznané plnění – například na výživném či náhradě škody – a tak je někdy staví do chudoby či druhotné platební neschopnosti s možností insolvence.

Exekutorská činnost není u povinných populární a zvláště před volbami je logické, že někteří nezodpovědní politici se mohou zalíbit voličům tím, že budou shánět body na úkor nepopulárních činností a osob. Ale tento přístup nelze akceptovat, pokud jde o činnosti zajišťující chod státu. Žádná společnost neměla dříve ráda své katy, ale žádný kat nevykonával exekuci na popravišti ze své libovůle, ale protože mu to nařídil soud a protože byl za to placen.