Platy politiků

Rokem 2015 končí od roku 2007 platné zmrazení platové základy poslanců, senátorů, členů vlády, Parlamentu a některých dalších osob placených státem, kteří mají plat snížen až do roku 2014. Tuto skupinu původně tvořilo asi 4 800 osob. Z 90% to byli státní zástupci a soudci, politiků byla malá část. Ovšem z rozhodnutí Ústavního soudu se zmrazení platu zrušilo pro soudce a státní zástupce a nyní se týká jen několika stovek lidí. Vliv na státní rozpočet je nízký. Pokud by nebyly zmrazeny, jsou platy těchto představitelů státu vázány na průměr platů v nepodnikatelské sféře. Rostou-li platy zaměstnanců v nepodnikatelské sféře, rostou platy představitelů státu. Je-li stop stav platů u všech zaměstnanců, nezvyšují se ani platy politiků, státních zástupců a soudců. Plánovaný skokový nárůst platu politiků je dán tím, že platy v nepodnikatelské sféře rostly, což se nepromítlo do zmrazených platů politiků. Většiny zaměstnanců státu se zmrazení netýká a platy jim od roku 2007 mohly růst. Tak se stalo, že vrcholní úředníci na ministerstvu mají plat vyšší než ministr. I řadový soudce nejvyšších soudů má více než ministr spravedlnosti.

Motivem zmrazení byla snaha některých politických představitelů vlichotit se voličům tím, že budou zmraženy a sníženy platy poslanců. Důsledkem je skokový nárůst platu skončením zmrazení. Parlament může přijmout novou zákonnou úpravu platů. Může platy i snížit. Pokud však takto postupuje, má tak dělat vůči všem a ne jedné skupině placené státem. Řešením nespokojenosti obyvatel s politiky není stanovení platu pro poslance ve výši minimální mzdy. Pokud chtějí voliči změnu v politice, musí tak učinit svým hlasem ve volbách.

Členové vlády i parlamentu jsou nezbytní pro správu demokratického státu. Postavení i náročnost pozice prezidenta či premiéra je více hodna ocenění než pozice ředitelů státních firem, ať státních podniků nebo státem ovládaných akciových společností jako ČEZ, kde odměny šéfů významně překračují platy představitelů státu. Parlament se má vypořádat s nepoměrem mezi platy lidí placených státem přímo a platy lidí placených skrze státní podniky. Má-li plat vyjadřovat i význam dané profese, vzniká otázka, zda je význam prezidenta republiky a předsedy vlády menší než vrcholových ředitelů Českých drah či význam člena Nejvyššího kontrolního úřadu nebo poslance menší než ředitele odboru na ministerstvu nebo některých redaktorů České televize. Dojde-li k závěru že ne, musí tomu nastavit i zákonné podmínky platů, včetně přihlédnutí k finanční situaci státu. Platy politiků jsou ve srovnání s managementem ve firmách menší a nelze se divit slovům Petra Fialy, „že politika je pro stále menší počet úspěšných a schopných lidí opravdu zajímavá…“ (Politika, jaká nemá být, Brno 2010, s. 56). Z politiky vymizí mimopražská a mimostředočeská střední třída, když samo dojíždění z Moravy do Prahy, kde je většina státních orgánů, je zátěží. Nakonec nastane situace, že politiku budou jako za starého Říma dělat jen superbohatí, jejichž příjmy nebudou závislé na platu z veřejné funkce. Tím se formálně demokratická politika změní ve hřiště bohatých, kterým bude sekundovat jejich poslanecký fanklub závislý na svém bohatém sponzorovi. Mediálně líbivé volání po dalším zmrazení platů politiků povede k omezení přístupu úspěšných příslušníků střední vrstvy, kteří žijí ze své práce, k veřejným funkcím a ovládnutí politiky bohatými oligarchy.