Prezident má svobodu slova, ne bobříka mlčení

Po veřejném nesouhlasu prezident republiky Miloše Zemana s vystupováním Martina C. Putny, jakož i dříve po inauguračním projevu prezidenta republiky Miloše Zemana o některých novinářích se vyrojily názory, že jde o útok na svobodu vyjadřování a slova. Ale prezident má též svobodu slova, ne bobříka mlčení. Svobodní ve svých projevech byli i prezidenti Václav Havel a Václav Klaus, byť se to mnohým nelíbilo. Svobodu slova mají novináři, ale svobodu slova mají i jiní, když hodnotí jejich práci. Vždyť jak lze hodnotit, když Václav Moravec v České televizi vypouští lež, že Kroměříž je ve volebním kraji Jihomoravském, když je v kraji Zlínském.

Naše ústava nedává prezidentovi ani jiným ústavním činitelům bobříka mlčení. Každý veřejný činitel si musí zvážit obsah i formu svých vystoupení a je logické, že dochází k názorovým rozdílům. Stejný názor na určitou věc nemají nejen prezident a všichni členové vlády, ale i předsedové parlamentních komor či předsedové nejvyšších soudů a další představitelé státu. Vystoupení prezidenta nepodléhají spolupodpisu předsedy vlády. Ústavní soud již rozhodl, že spolupodpisu podléhá jen ten akt prezidenta, který má povahu rozhodnutí, což ústní projev není. To, že někdy vyvolá prezidentův projev nesouhlasné reakce, není věc nová. I na projevy prezidenta Václava Havla někdy reagovali jiní nesouhlasně a chtěli prezidentovi vnutit přednášení jen stanovisek projednaných s vládou - např. na Havlovy úvahy o evropské ústavě a evropském senátu v jeho projevu v Evropském parlamentu 16. února 2000. Obdobně vznikl v roce 2005 konflikt o evropskou integraci mezi prezidentem Václavem Klausem a předsedou vlády Jiřím Paroubkem. Dokonce se hovořilo o omezení prezidentových zahraničních cest. I Tomáš Garrique Masaryk byl znám konfliktními postoji, ať ještě v době, kdy prezidentem nebyl (boj s falešnými rukopisy zelenohorským a královédvorským a s pověrou o rituální vraždě v případu Leopolda Hilsnera), tak v době prezidentství, kdy měl nesmlouvavý postoj ve věci fašizujícího legionářského generála Radoly Gajdy. Prezidenti jsou významnými osobami a s tím je velmi často spojena názorová vyhraněnost na různé otázky domácího, ale i světového dění. Svoboda různosti názorů je však podstatou demokracie.

Ústava chrání svobodu projevu a šíření informací. Významné názory vyvolají polemiku, neboť nikdo se nezalíbí všem. Polemiku nevyvolá jen názor, který nemá myšlenkový obsah. Většinou až časový odstup umožní nezaujatě zhodnotit pravdivost některých postojů. Prezident Miloš Zeman pojmenoval, co si myslí o Martinu C. Putnovi i o některých novinářích. Má na to právo, protože i on má svobodu slova.