Vyznamenání a ústava

Prezident propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, pakliže tím nezmocní jiný orgán. Prezident je ze zákona nositelem Řádu Bílého lva a Řádu T. G. Masaryka 1. třídy s řetězem. Usnesením obou komor Parlamentu se může stát jejich doživotním nositelem. V souvislosti s ukončením mandátu prezidenta Václava Klause se objevily diskuze, zda má Parlament takové usnesení učinit jako v případě Václava Havla. Ovšem tento akt Parlamentu není výkonem zákonodárné moci, a pokud Ústava dává právo udělovat státní vyznamenání jen prezidentovi, je zákon, který toto právo dává Parlamentu, v rozporu s ústavou. Parlament dnes není nejvyšším orgánem veškeré státní moci, jakým byl v letech 1960-92 v době formy vlády shromáždění, ale jen nejvyšším orgánem moci zákonodárné. Je-li činný v jiných oblastech, měla by ho k tomu oprávnit samotná ústava, ne jen obyčejný zákon. Navíc jde o nadbytečnost, jelikož bývalému prezidentu může řády udělit i jeho nástupce.
Je u nás dlouhodobou praxí, že Parlament užívá jiné způsoby ocenění, a sice přijetím zvláštního zákona o zásluhách, což je právně sporná forma světské kanonizace. Za stávající Ústavy byly přijaty zákony o zásluhách E. Beneše a V. Havla. Svým obsahem jsou zákony o zásluhách formou státního vyznamenání. Protože však udělení státního vyznamenání vyhrazuje ústava prezidentu republiky, jsou tyto zákony neústavní. Pokud mají být ústavně konformní, musí mít formu ústavního, ne obyčejného zákona.