Amnestie

Prezident republiky udělil amnestii. Zastavují se trestní stíhání delší 8 let. Stát v trestním řízení musí chránit právo na přiměřenou délku řízení. Jestliže je toto právo dotčeno, nevede to k nemožnosti trestního stíhání. Stát je však odpovědný za průtahy, které mohou být kompenzovány finančně nebo výrazným snížením trestu. Právo na přiměřenou délku řízení chrání Evropský soud pro lidská práva, který mimo jiné konstatoval, že trestní stíhání trvající déle než šest let nelze tolerovat. Pokud státní zastupitelství a soud nejsou schopni za 8 let dosáhnout rozsudku, je správné stíhání skončit. Prezidentem zvolená lhůta 8 let je delší než 6 let, kterou lze již považovat za porušení práva na řízení v přiměřené lhůtě. Zastavení se netýká závažných trestných činů s trestem odnětí svobody nad 10 let, uprchlíků do ciziny a skrývajících se osob. Např. v případě korupce úřední osoby, která příjme úplatek ve výši 500 000 Kč, může být uložen trest 12 let, na což se zastavení nevztahuje. Pokud máme maximální sazbu odnětí svobody 30 let (nepočítaje doživotí), zastavení se vztahuje jen na první třetinu, kde je nejméně závažná trestná činnost. Výše trestu totiž vyjadřuje závažnost trestného činu. Pakliže jsme standartní evropský právní stát, který dobrovolně přijal mezinárodní závazky v oblasti ochrany lidských práv, včetně práva na přiměřenou délku řízení, je správné trvat na tom, aby z hlediska trestní sazby odnětí svobody první, nejméně závažná třetina trestných činů, byla stíhána nejvýše do 8 let. Doba trestního stíhání neběží od spáchání trestného činu, ale až od doby obvinění podezřelého.

Poslední amnestie neobsahuje jen prvek milosrdenství a vyprázdnění věznic jako řešení jejich přeplněnosti, ale obsahuje myšlenku, že je třeba něco dělat s nepřiměřenou délkou řízení. O tom se hovoří již 20 let. Ovšem pokud jsou u nás trestní stíhání trvající i 15 let a nejedná se o osobu uprchlou či skrývající se, stát neplní své povinnosti zabezpečit přiměřenou dobu řízení. Doba 8 let, která je z amnestie určující pro zastavení trestního stíhání jako nepřiměřeně dlouhého v případě činů, kde hrozí trest do 10 let odnětí svobody, se netýká nejzávažnější trestné činnosti (vedle doživotí je u nás maximálně 30 let odnětí svobody). V nejzávažnějších trestných činech (např. organizovaný zločin s vraždami) je zpravidla trestní stíhání skončeno do 4 let, protože je to maximální doba vazby u činů, kde je možno uložit doživotí, jinak u jiných zvlášť závažných zločinů je maximální délka vazby 3 roky. Stát si s případnými obstrukcemi obviněného musí poradit a má k tomu mocenské nástroje – např. vazbu pro vyhýbání se trestnímu stíhání.

Evropský soud pro lidská práva judikoval, že porušením Úmluvy o ochraně lidských práv a základní svobod je i nepřiměřená délka trestního stíhání, přičemž ve svých rozhodnutích uvedl různé doby. Vždy šlo o konkrétní věci, protože soudní rozhodování je založeno na konkrétních případech, ale minulá rozhodnutí slouží k náhledu na budoucí obdobná řešení. Evropský soud pro lidská práva nemá možnost přímo něco nařizovat vnitrostátním orgánům, byť shledá, že postupovaly v rozporu s právem. Nemůže nařídit zastavení nepřiměřeně dlouhého trestního stíhání. Může však státu uložit, aby zaplatil finanční kompenzaci stíhanému za toto stíhání.

Výklad práva má být rozumný. Pokud stát někoho trestně stíhá a zároveň jej za to má finančně odškodnit, jde o nerozum. Stát má takové situaci předcházet a nepřiměřeně dlouhé trestní stíhání řešit za použití právních nástrojů vnitrostátního práva. Nejvyšší soud již připustil, že nepřiměřená délka trestního stíhání může být důvodem pro jeho zastavení, byť jsou i judikáty odlišné. Ústavní soud v Brně za institut vnitrostátního práva, který má zamezit mezinárodní odpovědnosti státu spojené s finančními platbami, považuje razantní snížení trestu. Ovšem použitelnými nástroji jsou i milost v konkrétním případě či amnestie na základě obecných kritérií. V budoucnu by orgány činné v trestním řízení měly sledovat délku řízení, a pokud přesáhne 6 let nasadit všechny síly k jeho skončení.

Lhůtu 6 let jako nepřiměřenou uvedl rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Santos, kde si stěžoval poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody v trestním řízení, na průtahy. Pokud si na průtahy v řízení stěžuje jedna strana sporu a tyto průtahy jsou potvrzeny, objektivně dopadají na všechny strany řízení, neboť jsou všichni účastni toho samého řízení s průtahy. Samozřejmě někomu průtahy vadí více, proto si stěžuje, a jinému ne. Ve vztahu k České republice rozhodl Evropský soud pro lidská práva devětkrát o porušení práva na přiměřenou délku trestního řízení (celkově bylo rozhodnuto o překročení délky řízení před v 76 případech, z toho tedy 67 kauz bylo civilních). Soud konstatoval nepřiměřené průtahy v těchto trestních řízeních:
• Bačák (rozsudek ze 7. 3. 2006): 8 let 5 měsíců, 1 stupeň soudní soustavy, finanční kriminalita, docházelo k průtahům (6 let a 9 měsíců pro řízení před soudem, 1 rok 3 měsíce mezi podáním obžaloby na stěžovatele a prvním hlavním líčením),
• Barfuss (rozsudek z 31. 7. 2000): 3 roky 10 měsíců, 2 stupně soudní soustavy, série podvodných jednání, změna stěžovatelovy procesní taktiky, ale řada průtahů na straně soudu,
• Hradecký (rozsudek z 5. 10. 2004): 8 let 3 měsíce, 4 stupně soudní soustavy, podvod, přiznání průtahů ze strany vnitrostátních orgánů, soudu prvního stupně trvalo 4 roky, než vynesl rozsudek,
• Chadimová (rozsudek z 18. 4. 2006): 11 let 6 měsíců bez vydání rozsudku, z toho skoro jedna třetina průtahy, docházelo i k chybám v postupu soudu, • Nemeth (rozsudek z 20. 9. 2005): 4 roky 4 měsíce, 1 stupeň soudní soustavy, docházelo k průtahům,
• Rázlová (rozsudek z 28. 3. 2006): přes 7 let 9 měsíců pouze v přípravném řízení, finanční kriminalita, stížnost na ESLP podána v necelých 5 letech od zahájení trestního stíhání,
• Tariq (rozsudek z 18. 4. 2006): více než 8 let 3 měsíce, 2 stupně soudní soustavy, dlouhé průtahy,
• Volf (rozsudek z 6. 9. 2005): 11 let 4 měsíce, 4 stupně soudní soustavy, šlo o ublížení na zdraví, v řízení byly různé průtahy (od prvního podání obžaloby do vznesení druhé uplynuly více než 4 roky, okresní soud vydal první rozsudek po dalších dvou a půl letech),
• Vrána (rozsudek z 30. 11. 2004): 8 let 6 měsíců, 1 stupeň soudní soustavy, šlo o loupež, různé průtahy,
• Pfleger-poškozený (rozsudek z 27. 7. 2004): 4 roky a 9 měsíců, 2 stupně soudní soustavy, soudu prvního stupně trvalo přes 3,5 roku, než vydal druhý rozsudek.

Ve zprávě Nejvyššího státního zastupitelství, která je zveřejněna na jeho webu, je uvedeno, že celkem bylo zastaveno 415 trestních stíhání a to 260 v přípravném řízení státním zástupcem a 155 soudem po podání obžaloby. Uvedený údaj se možná změní, ale jen o jednotky či desítky. Celkový počet trestních stíhání je přes 100 000 ročně. Pro srovnání Václav Havel svou malou amnestií v roce 1998 zastavil přes 16 000 trestních stíhání, u jeho velké amnesie z 1. 1. 1990 to bylo podstatně více.

Byli amnestováni starší lidé. Staří vězni mají zvláštní nároky (nemoci, diety apod.), což zatěžuje věznice. Trestní recidiva se stářím vytrácí. Proto se osobám s věkem 75 let promíjí trest odnětí svobody, pokud nepřevýšil 10 let. U osob s věkem 70 let a více se promíjí tresty nepřevyšující 3 roky. Týká se to jen desítek lidí. Roku 2011 bylo u nás vězněno 27 osob nad 70 let.

Prominuty a zahlazeny byly tresty do jednoho roku. Dále byly prominuty tresty do 2 let za předpokladu, že odsouzený nespáchal zločiny proti životu a zdraví a další závažné zločiny a zároveň nejde o recidivisty. Prominutí trestu odnětí svobody na 1-2 roky je podmíněno nespácháním trestného činu v následujících 5 letech.

Přeplněnost věznic byla faktem a může vést i k vězeňské vzpouře. Stát musí tomuto stavu předejít ukládáním trestů domácího vězení či jiných alternativních trestů za bagatelní přečiny. Není-li tomu zatím tak, je amnestie řešením, jak se vyvarovat nepokojů v přeplněných věznicích. Druhým řešením je stavba nových věznic, což je drahé. Ve srovnání se západní Evropou bylo u nás více vězňů na 100 000 obyvatel. Netrestáme rozdílně závažnou kriminalitu, ale méně závažné přečiny. V listopadu 2012 u nás bylo vězněno s trestem odnětí svobody do 1 roku 6 448 osob. S trestem 1-2 roky bylo vězněno 5 300 osob včetně recidivistů a pachatelů některých zločinů, na které se amnestie nevztahuje (tedy nelze z tohoto údaje určit počet amnestovaných). Trest odnětí svobody do 2 let má 51% ze všech asi 23 000 vězňů. Vězni nastupují do výkonu trestu postupně a jen někomu bude prominut celý trest. Řada bude propuštěna dřív o pár týdnů. Amnestovanému zůstává povinnost nahradit škodu.

Zpravidla jsou za trestné činy spojené s dopravou, včetně požití alkoholu bez způsobení nehody, udělovány tresty zákazu řízení. Často v kombinaci s peněžitým trestem nebo podmíněným trestem odnětí svobody. Amnestie z 1. 1. 2013 nepromíjí tresty zákazu řízení ani peněžité tresty. V případě podmíněných trestů odnětí svobody promíjí tresty do 2 let. Tedy řidiči, který byl postižen za řízení pod vlivem alkoholu, zůstává trest peněžitý a trest zákazu řízení, stejně jako jsou obdobné sankce udílené v přestupkovém řízení. Přestupková amnestie byla naposledy udělena v roce 1990. Nedoprovázela amnestie Václava Havla z roku 1993 a 1998. Též v období 1962-89 byly udělovány amnestie, aniž by byly amnestie přestupkové. Společná trestní a přestupková amnestie byla v roce 1960.

Amnestii spolupodepsal předseda vlády. Stejně jako u amnestií Václava Havla roku 1993 a 1998 se k ní předem nevyjadřovala vláda. Kontrasignace je právo premiéra a na něm záleží, co vládě předloží.

 

Podklad: Tabulka V - Počet odsouzených podle nařízené délky trestu Měsíčního statistického hlášení Vězeňské služby za listopad 2012