Prezident je významný

Odpůrci politické a státní významnosti úřadu prezidenta republiky nepravdivě uvádí, že prezident v parlamentní republice je neodpovědný, čímž zdůvodňují jeho nemožnost samostatné politické činnosti. Zamlčují, že náš prezident je odpovědný pro velezradu a jiné hrubé porušení ústavy a může být sesazen Ústavním soudem. To je rozdíl od monarchií, kde sesazení monarchy je čin revoluční. Tato právní odpovědnost za porušení ústavy chybí u vlády.
Je odlišná odpovědnost politická bez právní sankce, jež je spíše neodpovědností, od odpovědnosti právní s možností trestu. Za monarchie mohla každá sněmovna pohnat ministry před Státní soud. Za Československa 1920-60 mohl parlament soudit členy vlády, dát jim peněžitý trest, případně poslat do vězení. Britský parlament v minulosti některé ministry nechal popravit. Ve Francii, Belgii, Rakousku, Dánsku, Finsku či na Islandu soudí členy vlády zvláštní soudy, v nichž někdy zasedají poslanci. Roku 2012 byl odsouzen zvláštním soudem, v němž se účastní poslanci, bývalý islandský premiér Geir Hilmar Haarde kvůli řešení finanční krize roku 2008. Byl uznán vinným, od trestu bylo upuštěno.
Na odpovědnost členů vlády se nevztahuje poslanecká imunita. Ústavněprávní odpovědnost je vázána na skutky, které jsou vymezeny volně a mají mnohem širší rozsah než běžná trestněprávní odpovědnost. Příkladem právní odpovědnosti s výkladem pokrývající až politickou odpovědnost je žaloba podaná Sněmovnou reprezentantů roku 1868 na amerického prezidenta Andrew Johnsona, kde mu vytkla mimo jiné „averzi proti Kongresu USA“. Andrew Johnson (1808-75) nakonec těsně odsouzen Senátem nebyl, protože scházel jeden hlas do nutných dvou třetin senátorů.
Příkladem odpovědností prezidentů v Evropě je zbavení funkce litevského prezidenta Rolandase Paksase roku 2004 za udělení občanství Rusu Juriji Borisovovi, což kontrasignoval ministr vnitra. Rumunský parlament v dubnu 2007 a opakovaně v červenci 2012 dočasně suspendoval prezidenta Traiana Basesca. V následném lidovém hlasování však lid prezidenta neodvolal a výkon jeho funkce se obnovil.
Úřad prezidenta je významný a prezident má právo realizovat své pravomoci. Samozřejmě lze zastávat neústavní postupy a na základě doktríny materiálního jádra ústavy, kterou užívala pro hájení neústavních postupu nacistická právní věda, hájit i neústavní přístup k postavení hlavy státu. Žijeme-li v právním státě, platí, že ústavu nelze ohýbat nerespektováním jejích norem, ale pokud se někomu nelíbí, pak jediná ústavní cesta je její změna ústavním zákonem.
Odpůrci přímé volby prezidenta se obávají volby výrazného prezidenta. Jejich ideálem prezidenta je šedá myš. Ale v demokracii, kde rozhodují voliči, musí představitelé státu jasně předestřít své názory. Šedé myši nemají ovládnout Parlament, vládu, Ústavní soud, ani úřad prezidenta. Občané si poprvé v našich dějinách zvolí prezidenta podle toho, jak je přesvědčí, že bude dobře vykonávat úřad. Prezident má být výrazný státník. Takovým je Miloš Zeman.