Odvolávání ředitelů bezpečnostních sborů

Dnes je možné policejního prezidenta, generálního ředitele Vězeňské služby, Hasičského záchranného sboru a dalších bezpečnostních sborů odvolat jen v rámci kázeňského řízení nebo trestního řízení. Dříve to bylo bez udání důvodu rozhodnutím nadřízeného ministra či vlády. Toto omezen personální změny se projevilo v případě policejního prezidenta Petra Lessyho, jehož výměna byla provedena formou nejen odvolání z funkce, ale zrušení jeho služebního poměru policisty.
Bezpečnostní sbory jsou součástí výkonné moci. Vrcholným orgánem výkonné moci je vláda. V rámci výkonné moci se běžně užívá zásada hierarchické nadřízenosti a podřízenosti. Bezpečnostní sbory a jejich příslušníci nemají žádnou ústavně garantovanou nezávislost jako soudci, kde jde o nezávislost soudní moci na moci výkonné. Naopak jsou plně začleněni do vládní složky výkonné moci, kde vrcholných orgánem je vláda. Správu příslušného sboru vykonává ministerstvo, které je ústředním správním úřadem daného rezortu (Ministerstvo spravedlnosti pro vězeňskou službu, Ministerstvo vnitra pro policii atd.). V čele ministerstva stojí ministr, který je jako člen vlády kolektivně odpovědný Poslanecké sněmovně, jež svoji legitimitu v demokracii odvozuje od rozhodnutí voličů. V čele bezpečnostního sboru stojí generální ředitel či jinak nazvaný funkcionář, který není odpovědný Poslanecké sněmovně. Jeho demokratická legitimit je ve srovnání s legitimitou ministra zprostředkovaná. Ředitel bezpečnostního sboru je podřízen ministrovi.
Jedním ze základních nástrojů personálního řízení je jmenování a odvolání do funkce. Přitom požadavky na vysokou manažerskou funkci doprovází i předpoklady mimoprávní – schopnost řídit podřízené, schopnost efektivního hospodaření, komunikační předpoklady. Dobrý odborník nemusí být kvalitním šéfem instituce. Mezi mimoprávní předpoklady patří důvěra mezi ředitelem bezpečnostního sboru a ministrem. Pokud je tato důvěra vážně otřesena, může to mít vliv na správu bezpečnostního sboru. V takovém případě je správné, aby ten, který je podřízen a má slabší demokratickou legitimitu, funkci opustil a to rozhodnutím ministra. Ministr za takovéto rozhodnutí odpovídá v rámci vládní odpovědnosti Poslanecké sněmovně. Odvolání ředitele neznamená, že opouští sbor, pouze funkci. Vzhledem k tomu, že má zpravidla generálskou hodnost, je správně, pokud bude působit v odpovídající vyšší funkci.
Systém, kdy je možné odvolat ředitele bezpečnostního sboru jen z přesně definovaných právních důvodů, neodpovídá principům pružného řízení platných pro výkonnou moc. Je správné umožnit odvolání ředitele bezpečnostního sboru i z jiných manažerských důvodů, než jen právního pochybení. Aby byla zajištěna vyšší shoda představitelů výkonné moci na tomto kroku, je možné zavést jmenování a odvolání generálních ředitelů bezpečnostních sborů bez udání důvodu, ale za součinnosti více subjektů např. prezidentem na návrh vlády či vládou na návrh rezortního ministra. První varianta zajišťuje větší konsenzus, protože prezident a vlády nemusí být ze stejného politického tábora. Zatímco ministr je vždy i člen vlády, tedy člen vládní koalice. Nechceme-li systém vlády nevolené byrokracie, která reprezentuje jen své zájmy, ne zájmy obecné, kde ministr je jen podpisovatelem rozhodnutí úředníků, což bylo dobře ukázáno v britském seriálu Jistě pane ministře, musí ministr svěřený rezort řídit. Demokracie je vláda na čas, kdy po určité době se konají volby, kde lidé mohou vystřídat držitele moci. Neznamená však, že by moc měli mít nevolení úředníci nezávisle na voličích. Pro demokratické státy je typické, že armáda a ozbrojené sbory podléhají civilní demokratické kontrole. Jsou-li nezávislé na demokratických institucích, vzniká možnost vojenské či policejní vlády.