Rozhodují voliči, ne novináři

V říjnových volbách 2012 byl nejúspěšnějším senátním kandidátem v prvním kole Jiří Čunek - získal 47,28%. Byl úspěšný i jako lídr lidovecké kandidátky ve Zlínském kraji, která získala přes 18 % hlasů, což je největší úspěch lidovců ze všech krajů na Moravě. Lidé z jeho regionu řekli, že mu věří. Jiří Čunek, stejně jako Miloš Zeman, ukazuje, že novinářským lžím a zkreslování se lze postavit. Miloš Zeman dovedl sociální demokracii k vítězství v době, kdy mu média většinou láteřila, a byl úspěšným premiérem, přestože se nebál hloupé novináře nazývat hloupými. I Jiří Čunek prošel velkou mediální palbou pražských redakcí, přesto jako politik u voličů obstál. Již dříve mu částečné právní zadostiučinění poskytl rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 10. 2009, který konstatoval, že v trestním stíhání proti němu dozorovaném nepříslušným Okresním státním zastupitelstvím v Přerově byl porušen zákon v jeho neprospěch. Je dobré, že internet a internetová média rozbily monopol na zveřejňování informací. Z uvedeného plyne několik závěrů:
1. Veřejně činný člověk má říkat své názory i proti ataku novinářů. Příkladem je Tomáš Garrigue Masaryk, na kterého někteří novináři pořádali štvanice v době hilsneriády.
2. Voličská podpora je v demokracii zdrojem politické legitimity, což potvrdil Jiří Čunek v regionálním rozměru a Miloš Zeman celostátně.
3. Každý orgán může podlehnout zneužití moci. Musí tedy odpovídat za nezákonnost přímo. Proto v novém zákoně o státním zastupitelství má být zakotvena jeho odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným postupem. Současný stav, kdy státní zastupitelství disponuje mocí, ale odpovědnost za jeho nezákonný postup nese Ministerstvo spravedlnosti, je stav neodpovídající zásadě, že ten, kdo má moc, má mít i odpovědnost.
4. Do médií plynou velké peníze. Různé mediální agentury jsou příjemci veřejných peněz z programů na popularizaci té či oné činnosti. Je nutné se ptát, zda tyto programy nejsou zástěrkou pro financování mediální podpory některých politiků a pro mediální likvidaci jiných. Vyšetřování mediální korupce bude obtížné, neboť příslušní policisté či státní zástupci budou médii atakováni. Dobrý právník však musí ctít zákon, byť bude novináři haněn.
5. Je nutné ukazovat na špatnou novinářskou práci konkrétních lidí. Kolik lidí ví, že novinář Petr Uhl prohrál svůj soud o ochranu osobnosti s Renatou Veseckou, která veřejně ukázala na jeho nepravdy? Uhl dokonce před Krajským soudem v Hradci Králové uvedl, že v jeho článcích se vyskytují nepravdy a že „k novinářskému řemeslu patří“. To však platí jen pro mizernou novinářskou práci, ne pro práci dobrou - rozsudek Krajského soudu Hradec Králové z 14. 10. 2008, rozsudek Vrchního soudu Praha z 23. 6. 2009, usnesení Nejvyššího soudu z 27. 9. 2010, usnesení Ústavního soudu z 24. 11. 2011.
A jak se Česká televize vypořádala s tím, že Václav Moravec ve svých Otázkách 4. 3. a 8. 7. 2012 uvedl nepravdu? Zvláště u veřejnoprávních médií je správné posílit jejich regiony. Více vysílání, i toho politického, by mělo být realizováno z regionálních studií a děleno pro konkrétní území státu. Nechť na Moravě a ve Slezsku dostanou jiní novináři šanci dělat dobře novinářské řemeslo. Vždyť poslechovost vysílání některých regionálních studií Českého rozhlasu předčí pražské stanice (např. Brno). Ať mají větší prostor i regionální studia televize.

Odborné články:

Odnětí a přikázání u státního zastupitelství, sborník Dny práva 2011, Právnická fakulta Masarykovy univerzity.

Příslušnost státního zastupitelství, sborník Dny práva 2010, Právnická fakulta Masarykovy univerzity.