Ani roku 2003 nepředložila vláda společně s ústavní změnou prováděcí návrh volebního zákona. Je nesprávné předložit prováděcí návrh dřív, než je schválen ústavní předpis, který má provádět. V parlamentu může dojít ke změně způsobu volby, pak by byl předem připravený prováděcí volební zákon neschvalitelný. Do prezidentských voleb je téměř rok, což stačí. V roce 1990 se konaly parlamentní volby, přičemž ústavní i prováděcí zákon byly schváleny za kratší dobu a přijatá úprava byla legislativně kvalitní. Stejně jako schválená změna ústavy ani roku 2003 vládní návrh neměl žádnou zvláštní úpravu přezkumu voleb prezidenta Ústavním soudem.

Je možný nesouhlas s přímou volbou prezidenta, pokud si někdo nepřeje předat toto právo z poslanců a senátorů všem lidem. Je směšné to však zastírat údajnými legislativními námitkami, když vlastní způsob volby je v Evropě klasický a ověřený. Též je nedůvodné spojovat volbu prezidenta se Senátem. Ve Francii je Senát volen nepřímo, v Polsku přímo a na Slovensku vůbec není, přitom je všude volen prezident občany. S přímou volbou nesouvisí ani pravomoci prezidenta, které jsou ve zmíněných státech rozdílné.

Odpovědí zastáncům monopolu Parlamentu na volbu prezidenta bude sama přímá volba. Ukáže se, že jsme schopni o volbě rozhodnout stejně jako Finové, Slováci, Poláci, Rakušané, Irové a další. Útoky na přímou volbu jsou vedeny elitářskou nedůvěrou v obyčejného člověka. Jsou podobné útokům na zavedení všeobecného a přímého volebního práva do parlamentů před více než sto lety, což bylo některými kritizováno z toho důvodu, že se naruší ústavní systém, že je nutná revize ústavy a ne jen změna volby poslanců a že je nemožné připustit k volbám všechny lidi, ale jen výběr společnosti na základě vzdělání a majetku. Dějiny ukazují, že poslanci jsou dnes běžně voleni přímo a prezidenti jsou voleni přímo v 75% republik. Posilování práv občanů je nezadržitelný vývoj.