Záhubná centralizace

Koncem roku 2011 byl přijat zákon o finanční správě s účinností od roku 2013. Zákon je zatím nejrozsáhlejší krokem k centralizaci běžné správy státu. Dnes je finanční úřad v každém okresním městě a někdy i ve městech menších. Proti jeho rozhodnutím je možno podat odvolání k finančnímu ředitelství. Těch je 8 v sídle velkých správních krajů. Centrální správu spočívající především v daňové metodice vykonává Ministerstvo financí. Nově budou finanční úřady zcentralizovány do 14 sídel samosprávných krajů a v okresech zůstanou jen jejich detašovaná pracoviště.  O všech odvoláních proti rozhodnutím všech finančních úřadů bude rozhodovat jedno celostátní Odvolací finanční ředitelství v Praze. Tento megaúřad však bude mít nad sebou ještě Generální finanční ředitelství v Praze a to bude podřízené Ministerstvu financí v Praze. Ještě nikdy v žádné oblasti civilní správy nedošlo k tak obrovské centralizaci, kdy v Praze budou pro stejnou oblast správy tři centrální orgány a ve zbytku Čech, na Moravě a ve Slezsku budou jen prvostupňové finanční úřady.

Přílišná centralizace ohrožuje demokracii, protože soustřeďuje do jednoho místa velkou moc. Proto se demokratické režimy snaží o decentralizaci rozhodování. Tomu se říká subsidiarita – centrálně mají být vykonávány jen ty činnosti, které nemohou být vykonávány v menších celcích. Správa má být co nejblíže těm, o nichž se rozhoduje. Ovšem centralizace státu má i neblahý důsledek hospodářský. Správní orgány jsou významným zaměstnavatelem lidí s vyšší kvalifikací. Rozprostření správních úřadů do více míst ve státě posiluje ekonomiku regionů, zvlášť je-li obrovský rozdíl mezi bohatstvím centra a ostatními kraji. Proto rušení úřadů v regionech, které je doplněno existencí tří celostátních správních orgánů v oblasti financí v Praze, je Jánošíkem naruby. Chudým se bere i za cenu horší dostupnosti správy pro občany a v bohatší Praze nové úřady vznikají.