Václav Klaus: Předmluva ke knize Prezident republiky

Zdeněk Koudelka: Prezident republiky, Nakladatelství Leges s.r.o., Lublaňská 61, 120 00 Praha, ISBN 978-80-87212-95-0, 224 s., http://www.leges.cz/prezident-republiky

 

Čtenářům se po dlouhých desetiletích dostává do rukou ucelené pojednání o instituci prezidenta a o pravidlech, postupech a tradicích s ní v naší zemi spojených.
První a až do této chvíle také poslední taková monografie vyšla v Praze roku 1934. Sepsali ji Emil Sobota, vrchní odborový rada a současně i správce knihovny Kanceláře prezidenta republiky, Jaroslav Vorel, přednosta politicko-právního odboru na ministerstvu národní obrany, Rudolf Křovák, přednosta legislativního odboru Kanceláře prezidenta republiky, a Antonín Schenk, osobní tajemník prezidenta Masaryka – její autoři tedy znali zpracovávanou problematiku z první ruky. Jen málokdo tehdy tušil, že jejich kniha je na dlouhou dobu poslední knihou svého druhu. Tomáš Garrigue Masaryk byl toho roku počtvrté zvolen prezidentem republiky a vše nasvědčovalo, že Československá republika má před sebou skvělou budoucnost. Smutně a paradoxně, osudové okamžiky, které měly záhy přijít, význam prezidentské instituce dále podtrhly a autorům monografie by byly poskytly spoustu dalšího cenného materiálu. Sluší se podotknout, že tehdejší hlavní autor by se na jejich zpracování již podílet nemohl – jako hlavní spojka českého odboje v kanceláři státního prezidenta byl zatčen, vězněn a posléze  krátce před osvobozením v pankrácké věznici popraven.

Po komunistickém převratu význam prezidentského úřadu upadal. Jeho obliba a mimořádná autorita sice přispěly k tomu, že nebyl nikdy zrušen, jako se to stalo v některých dalších sousedních zemích, byl však zneužit jako jeden z prostředků legitimizace komunistické moci. Pro prezidenty, kteří byli současně šéfy komunistické strany, byla jejich prezidentská role druhořadá, a prezidenti, kteří jimi nebyli, stáli ve stínu prvních či generálních tajemníků KSČ. Je proto logické, že v té době žádná monografie o postavení československých prezidentů nevznikla. A je tomu i dobře, protože každá taková monografie by tehdy nutně musela být především o vedoucí úloze KSČ a Národní fronty, o socialistickém internacionalismu a marxismu-leninismu a prezidentskou instituci by degradovala.

Teprve pád komunismu vrátil prezidentské funkci minulý lesk. Od té doby uběhlo 22 let a nastala ideální doba k vydání monografie o právním postavení prezidenta republiky. Zdeněk Koudelka má k jejímu sepsání nejen dobré profesionální a odborné předpoklady, ale měl k dispozici i mnoho čerstvých podnětů. Stačí připomenout nedávné a stále ještě aktuální snahy části politické reprezentace omezit prezidentské pravomoci cestou účelového výkladu Ústavy a nebo naopak snahu zavést přímou volbu prezidenta republiky. Pro mne osobně je Koudelkova kniha mimořádně zajímavá tím, že ospravedlňuje má dříve často zpochybňovaná rozhodnutí, či přesněji, odmítnutí či oddalování určitých rozhodnutí, ať už šlo o nejmenování soudců nebo váhání s ratifikací Lisabonské smlouvy.

Zdeněk Koudelka si zvolil těžký úkol a podle mého názoru se jej zhostil se ctí. Přeji mu mnoho spokojených čtenářů.

 

Zdroj: http://www.klaus.cz/clanky/2938