Rozhovor Parlamentní listy 28. 12. 2023
Kolik stojí Moravec? Česká televize klame a zatlouká
Bohumil Fišer, Zdeněk Koudelka: Úvahy o politice, Joštova akademie – centrum celoživotního vzdělávání 2011, Mendlovo n. 2, 603 00 Brno, 141 stran, cena 99 Kč, ISBN 978-80-904880-0-7.
http://www.jostovaakademie.cz/uvahy-o-politice
Kniha zahrnuje dva vzájemně nepropojené příspěvky – text „Politika z pohledu přírodovědce“ od bývalého ministra zdravotnictví profesora Bohumila Fišera a text „Zrušení ústavního zákona Ústavním soudem“ od docenta Zdeňka Koudelky.
Pokud jde o první text, lze obdivovat široký záběr u člověka, u něhož bychom to vzhledem k jeho specializaci ani neočekávali. Zvládnutí filozofie dějin v nezvyklém rozsahu, schopnost ponoření se do „fyziologie diktatury“ dokazuje, že i špičkový odborník nemusí být „fachidiotem“, a že právě toto zakotvení prof. Fišerovi umožňovalo úspěšně vykonávat jeho náročnou politickou funkci jako nejdéle sloužícího ministra zdravotnictví vlády ČR.
I on se samozřejmě v rámci svého příspěvku musel vyjádřit k nejdiskutovanějším knihám posledních desetiletí – Fukuyamově Konci dějin a Huntingtonově Střetu civilizací. Nesdílím sice jeho vyvažující pohled jako přívrženec druhého z těchto autorů, ale plně respektuji právo na jeho názor.
Prof. Fišer byl nedávno vystaven nezasloužené kritice v souvislosti s kauzou Diag Human. Tato kritika byla o to podlejší, že se objevila až po jeho nedávné smrti. Jako člověk, který s prof. Fišerem léta spolupracoval, pokládám proto za svou přirozenou povinnost vyjádřit úctu a obdiv k člověku, který vynikal přirozenou skromností, rozsáhlými znalostmi a naprostou nezkorumpovatelností. Druhý text Zdeňka Koudelky nemá tento dějinný přesah, o to více je však aktuálnější. Týká se nejenom sporů ohledně nedávného rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS), rušícího ústavní zákon o předčasných volbách, ale ve svých důsledcích otevírá i prostor k polemice o současném postavení ÚS. Brilantní analýzu ústavního právníka Koudelky by si měli přečíst všichni současní i bývalí politici, kteří se chtějí k této – nesporně nejen právní, ale i politické – problematice vyjadřovat.
Koudelkův text rozvíjí klasickou otázku „Kdo bude soudit soudce?“ Ústavní soud je vázán ústavním pořádkem, tedy nikoli pouze ústavou, ale i všemi dalšími ústavními zákony. Koneckonců, přísaha ústavního soudce ho přímo zavazuje k dodržování ústavních zákonů. Z toho Koudelka vyvozuje, že ÚS nemá oprávnění rušit ústavní zákony, třebaže tak minimálně v jednom případě (ústavní zákon o předčasných volbách) učinil.
Stejně tak působí komicky, jestliže ÚS brání výši soudcovských platů se zdůvodněním, že jinak by byla ohrožena nezávislost soudců. Vystavuje tím nepřímo soudcům vysvědčení o jejich možné zkorumpovatelnosti, kdyby měli platy nižší. Dovedeno ad absurdum, stejně bylo možné argumentovat v případě politiků, a koneckonců u jakékoli jiné socioprofesní skupiny. Lze pouze doufat, že příště Ústavní soud nepocítí touhu sestavovat místo parlamentu i státní rozpočet.
Publikováno:
Přírodovědec a právník: zamyšlení, Právo 29. 7. 2011, ISSN 1211-2119, s. 6.
Státní zastupitelství 7-8/2010, ISSN 1214-3758, s. 43.