Státní zástupce není pošťák

Veřejnost vnímá státní zastupitelství jako bojovníka proti zločinu spolu s policií, což plyne z řízení před soudem, kde symbolicky státní zástupce stojí na protilehlé straně proti obžalovanému. Ale před soudním řízením probíhá přípravné trestní řízení, v němž státní zástupce dozoruje činnost policie a musí respektovat i práva obviněných. Je logické, že se občas dostává do střetu s policií či médii. Pro policii trestní případ skončí podáním návrhu na obžalobu. Není hodnocena, zda podaná obžaloba bude úspěšná u soudu nebo obžalovaný nakonec vysoudí vysoké odškodné na státu i za pochybení policisty, který byl nadřízenými ohodnocen za vyřízené trestní stíhání. V přípravném trestním řízení je protihráčem obviněného policista a státní zástupce zde plní kontrolní roli a jeho postavení se blíží soudci. Musí respektovat práva obviněného i proti názoru policisty, i když to zkomplikuje tuto fázi trestního řízení.  Někteří policisté kritizují státní zástupce a nehledají chyby u sebe. Např. Kubiceho zpráva z roku 2006 obsahovala tvrzení typu - jedna paní povídala. Různá nepodložená tvrzení může v rámci získávání informací police shromažďovat, ale nemohou se stát základem trestního stíhání.

Evropské právo z pohledu presumpce nevinny chrání práva obviněných a je zde vysoká kontrola zákonnosti činnosti policie jako ochrana před zneužitím moci. Je lepší propustit vinného, než zavřít nevinného. Prostředkem ochrany zákonnosti je dozor státního zástupce nad policií. Státní zástupce není pošťák, který jen převezme policejní návrh obžaloby a přenese na soud. Má tak učinit jen, pokud předchozí postup dozoroval, považuje jej za zákonný a vina obviněného plyne ze zákonně získaných důkazů. Ideální stav je, aby se policie sama vyvarovala chyb v trestním řízení a důstojníci kriminální policie měli právnické vzdělání. Pak však nemůže být hodnocena za své úspěchy bez zřetele, jak kauzy dopadnou u soudu.