Bohoslužba není nástroj politiky

V Krupce se 9. 4. 2011 levicoví aktivisté pokusili zabránit průvodu Dělnické strany sociální spravedlnosti uspořádáním náboženského shromáždění. Církve pro výkon náboženských úkonů nemusí shromáždění předem oznamovat. Tato výhoda se vztahuje na výkon náboženských funkcí, ne pro jiné účely. Privilegium církví plyne ze zkušenosti, že při výkonu kultu i pod širým nebem nedochází k narušení veřejného pořádku. Ale i na náboženská shromáždění doléhá povinnost zachování veřejného pořádku. Pokud jej naruší, podléhají zákonu o shromažďování, včetně úředního ukončení. Bude-li náboženskými potřebami zastíráno znemožnění shromáždění jiného, zákon může v budoucnu zavést pro náboženská shromáždění pod širým nebem oznamovací povinnost, což zbytečně ztíží výkon skutečného náboženského kultu.

Křesťanské náboženské shromáždění má sloužit Bohu – bohoslužba. Zvláště mše je slavením Kristovy oběti a zmrtvýchvstání. Bohoslužba se musí konat na posvátném místě (kostele) nebo jiném vhodném místě. Může být i pod širým nebem. Ovšem plánovat ji do místa, kde duchovní ví, že dojde ke konfliktu mezi různými stoupenci politických směrů a pravděpodobně i násilí, je porušení zásady konání bohoslužby na vhodném místě. Je i narušen její smysl v jejím plném určení na oslavu Krista tím, že se stane nástrojem tlaku na policii, aby nevyužila násilí proti politické skupině, která využije bohoslužby. Ta se tak užije jako nástroj politického boje. Nedůstojné slavení mše není dovoleno ani kanonickým právem katolické církve.

Náboženství bylo dříve součástí politiky, včetně boje za svobodný výkon kultu. Při bohoslužbě je možné reagovat na společenské dění, zvláště v kázání. Ovšem v dnešním demokratickém státě buď zákon připustí extrémní politické strany – a pak je nutné respektovat jejich právo na shromáždění, nebo je zakáže. Proti nechtěným politickým názorům je nutno bojovat prostředky běžné politiky a práva. Bohoslužba dnes součástí pouličních bojů být nemá.