Nejvyšší nebo Ústavní soud

Ministerstvo spravedlnosti navrhuje omezení civilního dovolání k Nejvyššímu soudu. Uvažuje se o zavedení lhůt pro rozhodnutí Nejvyššího soudu i o tom, že ve věci sám konečně rozhodne a ne jen vrátí nižšímu soudu – soudní ping-pong. Návrh řeší zatíženost Nejvyššího soudu. Lhůty pro rozhodnutí a zabránění soudnímu ping-pongu u všech soudů navrhovali již někteří sociálně demokratičtí poslanci za Špidlovy vlády, ale tehdejší ministři spravedlnosti dlouhodobost soudních řízení neřešili. Lhůty zabrání excesům, kdy například letos vydal okresní soud na Moravě rozsudek v procesu, který začal v roce 1994! Ve sporu byl právě ping-pong mezi okresním a odvolacím soudem. Přitom tento rozsudek není konečný a je napaden odvoláním.

Návrh ministerstva řeší situaci u Nejvyššího soudu, ale neřeší dlouhodobost řízení obecně, včetně možnosti ústavní stížnosti u Ústavního soudu. Omezení přístupu k Nejvyššímu soudu na věc zásadního právního významu znamená, že neúspěšní, kteří tvrdí, že byla u nižších soudů porušena jejich ústavní práva, podají ústavní stížnost Ústavnímu soudu. Spor přeskočí Nejvyšší soud, ale neskončí. Pokud naše ústava dává široký přístup k Ústavnímu soudu, je nevhodné neumožnit Nejvyššímu soudu, aby sám napravil neústavnost učiněnou nižšími soudy, byť bude významná jen pro účastníka a nepůjde o zásadní právní význam. V opačném případě bude více vstupovat Ústavní soud do rozhodnutí nižších soudů, aniž by měl Nejvyšší soud možnost zasáhnout. Hlavou obecných soudů se více stane Ústavní soud na úkor Nejvyššího. Občany zajímá celková délka soudního řízení a ne jen u jednoho soudu. Teprve od konečného rozhodnutí včetně možného zásahu Ústavního soudu se odvíjí právní jistota.