Palestina a my

Stát Palestina dosáhl 29. 11. 2012 uznání za nečlenský stát na Valném shromáždění Organizace spojených národů. Řádné členství kvůli vetu USA v Radě bezpečnosti, jež přijetí za člena musí doporučit, není možné. Spojené státy neuznávají Stát Palestinu. ČR hlasovala proti poskytnutí práva pozorovatele Palestině na Valném shromáždění nečlenskému státu OSN.

Stát Palestina byl vyhlášen 15. 11. 1988 na zasedání Palestinské národní rady v Alžíru a dosud jej uznalo přes 130 států, více než Kosovo. Československo uznalo Stát Palestinu po jeho vyhlášení a navázalo s ním diplomatické vztahy na úrovni velvyslanectví. Při rozdělení Československa uznala Česká republika všechny státy, jež uznávalo Československo k 31. 12. 1992 dle čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem Československa, přijatým Českou národní radou 15. 12. 1992 na návrh vlády Václava Klause. V důvodové zprávě vláda uvedla, že jde o výraz kontinuity České republiky s Československem: "Ustanovení odstavce 1 je ústavním základem kontinuity zahraniční politiky. Je potřebné, a to vzhledem k tomu, že dosud ČR neměla kompetenci v oblasti zahraničních věcí a neměla tudíž možnost svým chováním projevit vůli uznat cizí státy a vlády. Podle pravidel mezinárodního práva stát uznává ostatní státy a vlády tím, že se k nim jako k takovým chová. Namísto uskutečnění řady konkludentních chování vůči cizím státům a vládám se navrhuje projevit vůli generálně formou ústavního zákona, který se tak stane východiskem pro navazování diplomatických styků a pokračování v mezinárodních vztazích vůbec a vytvořit tak předpoklady k mezinárodnímu uznání samostatné České republiky.".

Uznání Státu Palestina Československem nebylo pro nás závazné po zániku Československa. Závazné je uznání Státu Palestina ústavním zákonem České národní rady. Nikdo Českou národní radu nenutil uznat všechny státy, které uznávalo Československo, ale udělala to jako přihlášení se ke kontinuitě s Československem.

Jednou dané uznání de iure je neodvolatelné, byť se to v politice vlády neprojevuje. Vláda podporuje americké stanovisko a prezentuje postavení Palestiny jako zvláštní samosprávy na okupovaných územích, nikoli samostatného státu. Tato dvojakost se projevuje i v tom, že v Praze působí velvyslanectví Státu Palestina, zatímco Česká republika provozuje styčný úřad v Ramalláhu pro kontakt s palestinskými orgány, který nemá postavení velvyslanectví.

Jiný je případ Tchaj-wanu, kdy některé státy jej uznávaly za reprezentanta Číny a později to opustily, protož zde jde o uznání vlády a ne státu. Uznání vlády je změnitelné. Všechny státy Čínu uznávají, jen někdo za vládu Číny uznává vládu v Pekingu a někteří v Tchaj-peji (zásada jedné Číny).