Policie si nemůže vybírat

V debatě o osudu policejního prezidenta Oldřich Martinů na podzim 2010 zazněly pochybnosti, zda podporuje některé priority v trestní oblasti a celostátní policejní útvary. Je zásadní rozdíl mezi trestní politikou a politikou jiných rezortů. Ministr dopravy může stanovit, že upřednostní opravy silnic na úkor dálnic či železnice. Ovšem ministři vnitra a spravedlnosti nemohou takto postupovat v trestní oblasti. Trestání je založeno na svrchovanosti zákona. Jen tvůrce zákona - Parlament určuje, co je trestný čin a jak se má stíhat. Policie je povinna stíhat všechny trestné činny, nemá si určovat, že něco upřednostní na úkor jiného.

Většinu trestné činnosti, kterou Parlament označil výší trestu odnětí svobody za nejzávažnější – útoky proti životu, vyšetřují policisté na krajích. Největší počet trestních řízení je na okresech. Ministerstvo vnitra má zajistit materiální podmínky pro zákonnou povinnost stíhat trestnou činnost obecně, nemůže se soustředit jen na určitý druh kriminality a podporovat jen určité celostátní policejní útvary. Základem výkonu trestní politiky dané Parlamentem v zákoně jsou okresní a krajské struktury policie. Předpokladem prevence běžné trestné činnosti je přítomnost pořádkové police. Je logické, že ministr vnitra, jehož strana neuspěla v komunálních volbách, se soustředí na celostátní mediálně sledované složky, ale je také logické, že starostové a občané v obcích hodnotí bezpečnost hledisky místními.

Při změnách státního rozpočtu jsou poslanci povinni určit nejen, komu se má přidat, ale i komu se ubere. Stejně by ten, kdo hovoří o prioritách měl říci, na čí úkor budou. V okamžiku, kdy to povede k posílení vyšetřování jen některých trestných činů na celostátních policejních útvarech na úkor podstatně rozsáhlejší trestné činnosti vyšetřované na okresech a krajích, musí předstoupit před Parlament s návrhy, aby určité delikty již nebyly trestné či se vyšetřovaly jinak a levněji. Bez změny zákona musí policie zabezpečit vyšetřování všech trestných činů.