Vláda nebo ministr?

Důvodem demise ministra životního prostředí Jana Dusíka byl i tlak premiéra na vydání stanoviska Ministerstva životního prostředí na modernizaci elektrárny Prunéřov. Zastánci Dusíka uvádí, že pravomoc vydat stanovisko má ministerstvo, ne premiér či jiný člen vlády, ale to neplatí absolutně. V řadě zákonů jsou nejvýznamnější rozhodnutí svěřena ministerstvům jako ústředním správním úřadům daného rezortu. Občas je však určitá věc společensky závažná a jedná o ni vláda. Navíc zákon o zřízení ministerstev stanoví, že ministerstva se řídí ve své činnosti usneseními vlády. Nikoli premiér sám, protože nejsme kancléřskou republikou, ale vláda může stanovit řešení určité rezortní otázky. To vychází z toho, že vláda jako celek získává důvěru Poslanecké sněmovny, což je podmínka pro její trvalé vládní účinkování. Ve vládním kolektivu se mohou skrýt ministři, kteří by jako jedinci důvěru nezískali. V některých státech parlament vyslovuje nedůvěru i jednotlivým ministrům (Slovensko, Rakousko). Protože tento princip u nás neplatí, mají ministři slabší demokratickou legitimitu než vláda. Ústava navíc stanoví, že ministerstva jsou součástí vládní složky výkonné moci. V čele této složky je vláda. Princip kolektivního rozhodování zásadních politických otázek ve vládě odpovídá i koaličnímu charakteru většiny našich vlád. Pokud se státní správa nemá stát souhrnem vzájemně uzavřených rezortů, musí mít vláda možnost rozhodovat o zásadních otázkách, byť jde o součást jednotlivých rezortů.

Žádný ministr nemá rád, pokud mu kolegové mluví do správy rezortu. Tato situace byla předehrou převratu v únoru 1948, kdy ministr vnitra komunista Václav Nosek odvolal z vedoucích funkcí ve Sboru národní bezpečnosti nekomunisty a nahradil je sobě oddanými lidmi. To se nelíbilo vládě, kde komunisté neměli většinu, a uložila ministru vnitra personální změny zrušit. To on odmítl s odůvodněním, že právní úprava Sboru národní bezpečnosti mu tyto personální změny umožňuje. Někteří ministři na protest proti nerespektování ústavní role vlády jako orgánu nadřazeného ministerstvům podali 20. 2. 1948 demisi. Věc se pak řešila mocensky. V našem ústavním systému ministr nemůže jít proti vůli vlády.