Ústavní soud a soustředění moci

Usnesení Ústavního soudu o odkladu prezidentova rozhodnutí vyhlašujícího volby potvrdilo tendenci této instituce posilovat svou moc. Ústavní soud využívá situace, že Ústava neřeší přezkum jeho možných neústavních rozhodnutí. Kontrolu porušování práva našim Ústavním soudem vykonává Evropský soud pro lidská práva jen v úzké oblasti základních práv a svobod, kde již byla opakovaně konstatována pochybení našeho Ústavního soudu. Nicméně v jiných řízeních využívá Ústavní soud plně svého postavení nikým nekontrolovatelného držitele moci. Svou moc rozšiřuje, jelikož i rozhodnutí, čím se bude zabývat, nepodléhá žádné kontrole. Platí, že má-li Ústavní soud chuť zmocnit se práva rozhodnout nějakou otázku, vždy si najde právní argumenty.

Ve světle rozhodnutí, kterým Ústavní soud znemožňuje či alespoň odkládá základní politické právo občanů rozhodnout o složení Parlamentu, má politická reprezentace a občané dvě možnosti. Buď se pokoří a vzdají se svého práva volit v říjnu nové poslance nebo se rozhodnout za volební právo bojovat. Konec konců všeobecné volební právo bylo zavedeno na začátku 20. století po dlouhém občanském boji. Pokud bude zvolena druhá cesta, může Parlament ještě v září změnit Ústavu tak, aby se podle návrhu Senátu rozšířila možnost prezidenta rozpustit Poslaneckou sněmovnu na její vlastní návrh, ale také se přímo v Ústavě umožnilo zkrácení volebního období zvláštním ústavním zákonem. Poslanci by pak věděli, že nejsou vlastníky moci, ale jen správci z pověření voličů, přičemž jejich mandát může trvat nejvýše čtyři roky, ale může být kratší. Dále ústavní zákon může přímo ukončit volební období stávající Poslanecké sněmovny a stanovit konání nových voleb do 2 týdnů po svém vyhlášení, přičemž zachová platnost dosud učiněných volebních úkonů. Tak se vrátí občanům právo volit v podzimních volbách.