Korupce nezávisí na druhu správy

Zdeněk Koudelka

V článku Jaroslava Kupky Co s korupcí ve veřejné správě? (Rovnost 19. 9. 2005, s. 8) autor tvrdí, že pro boj proti korupci je nutné oddělit dva druhý veřejné správy - státní správu a samosprávu. Jde však o teoretický rozdíl. Lidé nerozlišují, zda jdou na úřad státní, obecní či krajský. Veřejná správa se navenek projevuje jako jednotná a občané rozlišují dobrou a špatnou správu. Důvodem pro korupci podle Kupky může být snaha představitelů samosprávy vyhovět v rámci přátelských vztahů neopodstatněným žádostem. Tedy ustupování mezilidským vazbám v rámci místních vlivů. V žádném státě neplatí, že úplatek příjme či vyhoví ze známosti více samosprávný či státní úředník. Vždy jde o úředníka, který se buď uplatit nechá či ne. U nás je korupční prostředí spojováno především se státem, který rozhodoval v nedávné minulosti o obrovských majetkových přesunech v rámci privatizace. Korupční chování je šetřeno i v oblasti státních konkurzních soudů.

Místní vlivy mohou působit na státním i samosprávném úřadě. Příbuzné, sousedy a kamarády mají nejen samosprávní, ale i státní úředníci. Možnost podlehnutí nežádoucím vlivům je u všech stejná. Rozdíl spočívá v tom, že samospráva je závislá na tom, zda s ní souhlasí ti, jejichž věci spravuje. Musí jednat tak, aby její reprezentanti byly znovu místními lidmi zvoleni. Státní správa je naopak závislá na jmenování z pražského centra. Státním úředníkům jde prioritně o spokojenost nadřízených v Praze, nikoliv o spokojenost s jejich činností v místě. Mohou být nuceni vyhovět někomu, kdo má dobré kontakty v Praze. Přičemž platí, že čím vzdálenější nadřízený, tím slabší kontrola a větší možnost nesprávného jednání.

Nesprávné jednání ve veřejné správě není závislé na tom, zda jde o státní správu či samosprávu. Je lepší taková správa, která je závislá na vůli těch, které spravuje, než na vůli cizí. To odpovídá zásadě subsidiarity uplatňované v Evropské unii, že vše má být rozhodováno na úrovni nejbližší občanům, kde je to možné z důvodu ekonomických či jiných. Přenesení některých působností bývalých okresních úřadů na obce bylo správné. Nicméně nemělo zároveň dojít k zrušení okresních úřadů, které nadále mohly působit jako odvolací úřad proti rozhodnutím obcí. To nyní plní krajský úřad, což je úřad vzdálenější občanům. Navíc místo jednoho okresního úřadu vzniklo více úřadů v okresech (pozemkový úřad, úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, detašovaná pracoviště hygieny). Malý okresní úřad mohl být vhodným pojítkem mezi velkým množstvím malých obcí a krajem. Nejhůře centralizace dopadla u složitých působností, které dříve řešil okresní úřad v první instanci a odvolání rozhodoval krajský úřad s možností případné žaloby k místnímu krajskému soudu. Tyto působností přešly v první instanci na krajský úřad. O odvolání nyní rozhodují až ministerstva v Praze. Správní žalobu pak lze podat jen k jednomu Městskému soudu v Praze.