Předčasné volby jsou demokratické

Bývalý ústavní soudce Vojtěch Cepl zkritizoval předčasné volby jako porušení ústavy. Je pravdou, že přijímání zvláštního ústavního zákona pro konání předčasných voleb je neobvyklé, ale plyne to z hlouposti naší ústavy. Ústavu nelze bezmyšlenkovitě uctívat jako zlaté tele. Vyjadřuje základní pravidla, na nichž se shodla silná většina parlamentu v době jejího přijetí. Tato pravidla jsou změnitelná, vždy však touto vyšší většinou. Nelze totiž říci, že většina poslanců přijímajících ústavu byla chytřejší a tedy přijatá ústava rozumnější než ústavní většina dnešních zákonodárců.

Naše ústava je dobrá, pokud se inspirovala našimi staršími ústavami nebo evropskými vzory. Bohužel originální cesty vedou někdy k nesmyslu. To se stalo v ustanoveních o rozpuštění Poslanecké sněmovny. Předčasné volby jsou v demokracii normálním řešením vládních krizí. Proto se v Evropě cesta k nim nekomplikuje. V Británii se silným Parlamentem rozpouští dolní sněmovnu královna na žádost premiéra. Ve Francii rozpouští Národní shromáždění prezident, jenž to předtím konzultuje s předsedy Národního shromáždění i Senátu, jejich souhlas není nutný. V Německu s kancléřským systémem stačí prezidentu k rozpuštění Spolkového sněmu jedno vyslovení nedůvěry kancléři. V Rakousku může rozpustit prezident Národní radu kdykoli, jen nesmí opakovat stejný důvod. Samotná rakouská Národní rada se může rozpustit sama zákonem, není třeba ústavního. Za první Československé republiky mohl rovněž prezident rozpustit parlament bez podmínek s výjimkou posledního půlroku svého mandátu.

Je běžné, že ústavy předpokládají, že poslanci jsou reprezentanti lidu, ne vlastníci moci ve státě. Dojde-li k vládní krizi, je normálním řešením vypsání nových voleb. Bohužel naše ústava dává pro předčasné volby řadu podmínek včetně toho, že teprve třikrát po vyslovení nedůvěry vládě může být Poslanecká sněmovně rozpuštěna. Těmito podmínkami se ústava sama vyřazuje z řešení politických krizí, jež jsou řešeny cestou zvláštních ústavních zákonů, které vrací politiku do rukou lidu, který ve volbách nově rozdá karty.