Uznání státu

V souvislosti s nátlakem Evropské unie na Bělorusko, aby neuznalo samostatnost Abcházie a Jižní Osetie se objevil problém právních pravidel v mezinárodním styku. Mezinárodní politika je ovládána zájmy jednotlivých mocností, jež mohou být proměnlivé. Naproti tomu mezinárodní právo je ovládáno zásadami, které jsou dlouhodobé. Právní pravidla nelze měnit ze dne na den jako ponožky a neudržitelný je přístup, kdy se obdobná věc posuzuje rozdílně, protože se to jinak hodí konkrétním mocnostem. U nově vzniklých států Abcházie, Jižní Osetie a Kosova lze uplatnit buď zásadu práva národa na sebeurčení až do odtržení a uznat všechny tři nebo se přiklonit k zásadě neměnnosti hranic bez souhlasu dotčených států a pak nelze uznat žádný bez souhlasu původních držitelů území - Srbska a Gruzie.

Rusko tlačí své spojence k uznání Abcházie a Jižní Osetie a USA obdobně k uznání Kosova, což se projevilo při uznání Kosova Makedonií, která deklarovala, že tak činí jen na nátlak USA, protože uznáním zásady práva národa na sebeurčení zpochybnila vlastní územní integritu, neboť odtržení se mohou domáhat makedonští Albánci.

Je zřejmé, že část států uzná Abcházii i Jižní Osetii a jiná část Kosovo. Nebude to však většina světového společenství a nové státy zůstanou státy stínovými. Někdo s nimi jednat bude, většina ale ne a nestanou se členy světových mezinárodních organizací. Nakonec budou politici muset přistoupit k jasnému stanovení závazných právních pravidel, kterými se posoudí všechny případy stejně bez ohledu na to, který nový stát podporuje jaká mocnost. Bude buď dosaženo dohody mezi mocnostmi, že se všechny nové státy uznají nebo se vrátí za podmínek mezinárodně garantované autonomie k svým původním státům. Síla mezinárodního práva se projeví především v dlouhodobém horizontu.