Může prezident odmítnout Lisabonskou smlouvu?

Prvotní sjednání i konečná ratifikace mezinárodních smluv je ústavním právem prezidenta. V parlamentní republice je dělba moci a jsou-li určité působnosti svěřeny prezidentu, parlamentu či soudu, pak je vykonávají a jiné orgány si je nemohou přisvojit. To je rozdíl od švýcarské formy vlády shromáždění, kdy parlament je nejvyšším orgánem veškeré státní moci a vláda s prezidentem jsou mu podřízeni.

Mezinárodní smlouva je nástroj zahraniční politiky, kde rozhoduje nejen pohled právní. Nelze ratifikovat mezinárodní smlouvu, která je neústavní, ale může být odmítnuta i smlouva, jež neodpovídá zájmům státu. A co je zájem státu vykládá orgán, který ve věci rozhoduje. Právo sjednat a ratifikovat smlouvu má prezident s kontrasignací premiéra. Z pověření prezidenta může některé smlouvy sjednat vláda.

Václav Klaus již neratifikoval protokol k Evropské sociální chartě, s nímž souhlasil Parlament roku 2003, a statut Mezinárodního trestního soudu, s nímž souhlasil Parlament dokonce třípětinovou většinou. Tyto mezinárodní smlouvy byly sjednány z pověření dřívějšího prezidenta Václava Havla. Lisabonská smlouva byla sjednána z pověření Václava Klause a podepsána jeho jménem premiérem. Pokud prezident nesouhlasil s obsahem smlouvy, neměl pověřit premiéra k jejímu podpisu. Stát se má chovat v mezinárodních vztazích předvídatelně, není správné měnit bez vážného důvodu postoj mezi podepsáním a ratifikací smlouvy.

Pokud prezident neratifikuje mezinárodní smlouvu, nelze jeho akt nahradit. Úvahy, že tak může učinit Ústavní soud, popírají dělbu moci. Ústavní soud je orgánem moci soudní s ústavou danými působnostmi, není nejvyšším orgánem veškeré státní moci. Těžko si lze představit situaci, kdy Ústavní soud nahrazuje rozhodnutí jiných orgánů státu. Když si uzurpuje pravomoci prezidenta, jistě jiné napadne, aby rozhodl místo jiných orgánů. Pak by se na Ústavní soud např. mohla obrátit vláda, aby nahradil rozhodnutí Parlamentu a to je konec dělby moci. Ústavní soud by rozhodoval o všem. Ožila by absolutistická zásada Ludvíka XIV. – stát jsem já, tedy Ústavní soud.