Absurdní realita

Sledovaná kuřimská kauza o týrání dětí nemá jen rozměr trestněprávní. Kauza splňuje všechny znaky mediální sledovanosti. Je zde spojení kriminálního jednání týrání dětí, což je čin velmi společenský odsuzovaný, s tajemnem organizované skupiny lidí v náboženskou sektu, která se hlásí k bájnému artušovskému symbolu grálu. To vše doplňuje změna identity dospělé ženy v dítě, které uvěřily i některé státní orgány. Kdyby to nebyla realita, šlo by o námět pro absurdní drama a nelze vyloučit, že se některý dramatik tohoto námětu ujme. Navíc je tato kauza projednávána v době, kdy v sousedním Rakousku vyplul na povrh případ Josefa Fritzla, který v poklidu malého města v domácím bunkru řadu let věznil své děti.

Co je tak šokující? Především to, jak kauza běžným lidem ukazuje, že zlo není něco imaginárního, společenský i místně vzdáleného. Že kriminalita není vázána jen na mafiánské podsvětí, s nimž obyčejný člověk žijící svůj klidný život nemá nic společného. Ale že zločin může být přítomen v naší klidné ulici, v okruhu našich sousedů a to útokem na vlastní děti, což je pro naprostou většinu rodičů nepředstavitelné. Šokuje i to, že kriminalita není motivována toliko běžnými a pochopitelnými věcmi, jako je touha po zisku či žárlivostí. Zlo může mít podobu jednání, které je drastické a přitom pro normálního člověka respektujícího společenská pravidla nepochopitelné.

Případ ukázal na problém sekt, které mohou ovládat lidi a manipulovat je k děsivému jednání. Při debatě o vztahu církví a státu u nás, je nutné si uvědomit, že nelze jednoduše říci, že ústupem vlivu tradičních církví se část společnosti stala ateistickou. Mnoho lidí hledá novou duchovní náplň, přičemž ji může najít u sekt, jejichž učení je na první pohled líbivé, mají určité tajemství, což vždy přitahuje, ve své podstatě je však nelidské. V boji proti kriminálnímu jednání sekt státu mohou pomoci tradiční církve, protože vycházejí z našeho kulturního prostředí, jejich činnost je staletími ověřena a člověku hledajícímu duchovní oporu ve složitosti světa pomáhají, neubližují. Stát se může opřít o tradiční církve, nemůže se opřít o kulturně cizí sekty.

A co je nejhorší, že nevíme, zda je kuřimská kauza jedinou svého druhu, nebo jsou další, o nichž nevíme. A kolik jich je? Kolik dětí trpí a co lze očekávat od dětí, které vyrůstají v těchto podmínkách a kolik jich již vyrostlo? Je případ Fritzla opravdu jediný v Rakousku a nemůže být u nás nějaký moravský, slezský či český Fritzl. Tyto otázky nelze zodpovědět a i to děsí.