Problém televize

Ivo Mathé v textu Pirát u kormidla brněnské televize? (Brněnský deník Rovnost 26. 1. 2008 s. 25 a 27) kritizuje jmenování ředitele brněnského studia České televize kvůli jeho dřívějšímu zpravodajství. Problémy brněnského studia jsou však spjaty s obrovskou centralizací České televize. Při rozdělování jednotné Československé televize ke konci Československa na sebe tehdejší pražské studio stáhlo celý majetek Československé televize v Čechách a na Moravě a ostatní studia si podřídilo. Tento centralismus dokreslovala televizní tvorba a s tím spojené rozdělování peněz. Zatímco televizní poplatky platí celé obyvatelstvo státu, tak televize v Praze, kde žije desetina poplatníků, původně vytvářela 90 % televizní tvorby. Na brněnské a ostravské studio zbylo asi po 5 % tvorby.

Právě televize veřejnoprávní má při veřejné službě podporovat kulturní dění i mimo hlavní město regionální televizní tvorbou, neboť je významným nositelem peněz do kultury a tedy práce pro mimopražské herce, režiséry, hudebníky, ale i sportovce a další. V podnikání je přirozená centralizace bohatství a jeho přerozdělování v jednom místě, zpravidla v hlavním městě. To platí i pro podnikání v kultuře. Nedávno se připomínalo výročí významné moravské herečky Vlasty Fialové a hovořilo se o tom, že po úspěchu její Divé Báry nenásledovala filmová kariéra, protože nešla do Prahy. Díky většímu bohatství se přirozeně v Praze lépe daří umělcům, to platí i pro advokáty a jiné, jejichž bohatství je odvozeno od bohatství klientů. A právě proti této centralizaci může zasáhnou stát podporou regionů. Nejde jen o podporu jejich ekonomické aktivity. Že se to může podařit, dokazuje rozvoj Masarykovy univerzity anebo postavení Brna jako hlavního města justice. Obdobně zákon veřejnoprávní televizi nařídil, že regionální studia musí mít dohromady alespoň 20 % podíl na tvorbě televize a musí vysílat alespoň 25 minut zpravodajství denně. I přes tyto změny zůstává Česká televize velmi centralizovaná.

Pro úspěšnost studia veřejnoprávní televize není určující zpravodajství, ale vlastní dramatická a jiná tvorba. Že regionální médium může být úspěšné, dokazuje Český rozhlas Brno, který má jižní Moravě větší posluchovost než Radiožurnál a jiná rádia. I soukromé televize mají regionální zpravodajské redakce, žádná však nemá regionální televizní tvorbu, to je odlišnost veřejnoprávní a komerční televize. Dobrý ředitel studia je ten, který zajistí co největší televizní tvorbu v regionu. Zákonodárci by měli zvýšit povinné procento vysílání regionálních studií na 30 % a posílit postavení studií zřízením regionálních rad studií obsazovaných lidmi z území, pro které dané studio vysílá, spolurozhodujících o vedení studia i jeho kontrole.