Prezident a jmenování soudců

Karel Holomek v textu Prezident a mladí soudci (Rovnost 19. 1. 2008 s. 8) kriticky poukázal na nejmenování jednoho justičního čekatele soudcem prezidentem Václavem Klausem. Ovšem prezident nejmenováním některých soudců reagoval na debatu o jejich výběru. Roku 2003 zákon zavedl minimální věk 30 let pro soudce. Parlament tak odmítl dosavadní praxi, kdy nebyli vybíráni soudci, ale justiční čekatelé. Platilo, že pokud justiční čekatel složí zkoušku, bude jmenován soudcem, jestliže nebude mít žádný škraloup. Smyslem výběru obecně a tedy i soudců však je, aby byli vybráni nejlepší a ne jen ti bez škraloupu. Zákon sice umožnil přechodnou výjimku, ale jako možnost, nikoliv nutnost. Pokud zákonodárce přijme pravidlo, výjimka nemůže být učiněna každému, ale jen jsou-li pro to vhodné důvody, například se jedná o obsazení soudu, kde je akutní nedostatek soudců. Na užití výjimky nemá nikdo právní nárok a záleží na prezidentu, zda ji užije či ne. Z hlediska práva je optimální stav, kdy výjimky se vůbec neužijí anebo pouze vzácně. Pokud je praxe udělování výjimek hromadná, popírá původní právní pravidlo i vůli zákonodárce.

Prezident republiky vrátil výběr soudců tam, kde má být. Tedy, že se vybírají soudci a ne justiční čekatelé. Čekatel nemá nárok na automatické jmenování soudcem. Pokud by ústavodárce chtěl, aby soudce jmenoval prezident na návrh ministra spravedlnosti či vlády anebo justiční čekatel měl nárok na jmenování soudcem, tak by to v ústavě napsal. Ústava i zákon o soudcích však právo jmenovat soudce dávají prezidentovi a nepodmiňují ho žádným návrhem ze strany vlády či ministra spravedlnosti. Žádný zaměstnavatel, ani stát, není povinen přijmout zaměstnance jen proto, že má zájem o určitou funkci. Soudci jsou přitom v pracovněprávním vztahu ke státu. Zákonné podmínky jmenování soudcem splňují spolu s justičními čekateli tisíce advokátů, jejich koncipientů, státních zástupců, soudních exekutorů a asistentů soudců. Zákon totiž vyžaduje tříletou právní praxi a odbornou zkoušku, kterou však neomezuje jen na praxi justičního čekatele, a tuto praxi i justiční zkoušku čekatelů nenadřazuje nad jiné zákonem upravené právní profese. Tedy tisíce právníků mohou poslat prezidentu republiky žádost na jmenování soudcem. Je logické, že jim prezident není povinen vyhovět, a to ani justičním čekatelům. Stejně může každý napsat, aby jej prezident jmenoval předsedou vlády či guvernérem České národní banky. Ovšem nikdo nemá nárok na tyto funkce.