Rozhovor Parlamentní listy 28. 12. 2023
Kolik stojí Moravec? Česká televize klame a zatlouká
V souvislosti s debatou o klimatu se diskutuje, zda prezident může vyjadřovat polemické názory k různým tématům. Naše ústava nedává prezidentovi ani jiným ústavním činitelům bobříka mlčení. Každý veřejný činitel si musí zvážit obsah i formu svých vystoupení a je logické, že dochází k názorovým rozdílům. Stejný názor na určitou věc nemají nejen prezident a všichni členové vlády, ale i předsedové parlamentních komor či předsedové nejvyšších soudů a další představitelé státu, kteří přijímají své partnery ze zahraničí anebo v zahraničí vystupují. Vystoupení prezidenta nepodléhají spolupodpisu předsedy vlády. Ústavní soud již rozhodl, že spolupodpisu podléhá jen ten akt prezidenta, který má povahu rozhodnutí, což ústní projev není. To, že někdy vyvolá prezidentův projev v zahraničí nesouhlasné reakce, není věc nová. I na projevy prezidenta Václava Havla někdy reagovali jiní politici nesouhlasně a chtěli prezidentovi vnutit přednášení jen stanovisek projednaných s vládou - např. na Havlovy úvahy o evropské ústavě a evropském senátu v jeho projevu v Evropském parlamentu 16. února 2000. Obdobně vznikl v roce 2005 konflikt o evropskou integraci mezi prezidentem Václavem Klausem a premiérem J. Paroubkem. Dokonce se hovořilo o omezení prezidentových zahraničních cest. I Tomáš Garrique Masaryk byl znám konfliktními postoji, ať ještě v době, kdy prezidentem nebyl (boj s falešnými rukopisy zelenohorským a královédvorským a s pověrou o rituální vraždě v případu Leopolda Hilsnera), tak v době prezidentství, kdy měl nesmlouvavý postoj ve věci fašizujícího legionářského generála Radoly Gajdy.
Ústava chrání svobodu projevu a šíření informací. Významné názory vyvolají polemiku, neboť nikdo se nezalíbí všem. Polemiku nevyvolá jen názor, který nemá myšlenkový obsah. Podstatou věcné diskuse je debata o tom, co se říká, nikoliv, kdo to říká. Většinou až časový odstup umožní nezaujatě zhodnotit pravdivost některých postojů. Vždyť dnes se usmíváme ve své době vážným tvrzením, že svět zanikne v roce 1000, že je nutné zakázat výstavbu železnic, neboť parní lokomotivy kouřem otráví vzduch, nebo nedávnému šílenství nad letopočtem 2000, kdy měly padat letadla, kolabovat elektrárny a otevírat vrata věznic, neboť řídící počítače prý nezvládnou letopočet končící nulami. Svět však přežil rok 1000 i 2000.