J. Krejčí - nepolitický politik

Opět se objevuje volání po vstupu vysokoškolských a jiných odborníků do politiky. Připomeňme si jednoho z nich, jehož osud dokazuje, že úspěšný vědec není vždy dobrý politik. Je to premiér Jaroslav Krejčí, původně uznávaný profesor Právnické fakulty Masarykovy univerzity.

Roku 1938 jej česko-slovenský prezident Emil Hácha jmenoval ministrem spravedlnosti a předsedou Ústavního soudu, obě funkce vykonával i po celé období okupace. Roku 1940 se navíc stal náměstkem předsedy protektorátní vlády Aloise Eliáše a po jeho zatčení premiérem. Krejčí přijal funkci z obavy nástupu aktivního kolaboranta Emanuela Moravce. Věděl, že nezabrání německým záměrům, ale předpokládal porážku Německa. Svou úlohu spatřoval v umírňování protičeských akcí Němců. Zabránil nasazení protektorátního vládního vojska na východní frontě spolu s Háchou, který jej v politické závěti 1943 doporučil za příštího prezidenta Čech a Moravy.

Premiérem byl až do ledna 1945. Po osvobození byl zatčen a odsouzen na 25 let do vězení, kde 1955 zemřel. V jeho prospěch svědčil syn Jaroslav, který byl jako sociální demokrat s vědomím otce zapojen do odboje. Krejčí jako člen vlády zařídil emigraci dvou Židů, podílel se na propuštění 70 sokolských funkcionářů z Osvětimi a některé osoby zachránil před zatčením. Naopak obžaloba mu vytkla, že vláda v březnu 1939 nenařídila likvidaci výzbroje naší armády a že jako člen česko-slovenské vlády setrval v protektorátní vládě a tím s prezidentem Háchou vytvořili zdání legality vzniku Protektorátu Čechy a Morava.

Se zřetelem na to, že po každém politickém převratu se objevují lidé, kteří radikálním hodnocením minulosti druhých chtějí zakrýt tu svou, je těžké hodnotit Krejčího. Ovšem byl odpovědný za to, že v době války, i po zničení Lidic, sloužil nepřátelské moci. Krejčí nepochopil, že v politice nemůže být neutrálním odborníkem. O naivismu Krejčího svědčí jeho úvahy před koncem války, zda bude vítat prezidenta Edvarda Beneše on jako předseda Ústavního soudu či nový předseda protektorátní vlády Richard Bienert.