Vandalství na padlých

V Brně-Králově Poli byl poškozen pomník z r. 1946 od K. Bogera na pohřebišti sovětských vojáků padlých při osvobození Brna. Motivem bylo odstranění srpu a kladiva, dříve součástí sovětského znaku. Poškození pomníků i hrobů je vandalství, hroby chrání zákon i morálka. Válečné hroby se označují symboly států, včetně států zaniklých. Hroby československých vojáků ze světových válek jsou označeny znakem československým. Mezi mrtvými jsou lidé z Čech, Moravy, Slezska i Slovenska a Podkarpatské Rusi, proto není historicky správné užití dnešního znaku České či Slovenské republiky. Obdobně se označují sovětské hroby znakem Sovětského svazu, neboť v jeho armádě bojovali příslušníci všech svazových, dnes samostatných republik. Nelze užít dnešní znak Ruska. To je situace jiná od německé, kdy trvá stát, jenž jen změnil státní symboly.

Znakem Sovětského svazu byl srp a kladivo na zeměkouli vyobrazené v paprscích vycházejícího slunce a lemované klasy s nápisem „Proletáři všech zemí spojte se!“, který mohl být ve všech jazycích svazových republik. Nahoře byla pěticípá hvězda. Autorem symbolu srpu a kladiva byl malíř Jevgenij Kamzolkin. Je nutné odlišovat státní znaky a ideologické symboly. 

Zlatý srp a kladivo jako symbol rolníků a dělníků obsahuje i znak Rakouska, kde byly poprvé užity roku 1919 za sociálnědemokratického kancléře Karla Rennera narozeného v Dolních Dunajovicích na Moravě. Po jejich opuštění 1934 za rakouského fašismu, kdy byl používán dvouhlavý orel, byly definitivně obnoveny po 2. světové válce, kdy byl opět kancléřem a pak prezidentem Karl Renner a kdy přibyly v pařátech orlice roztržené okovy jako vděčnost za osvobození od nacismu. Snad ideologický boj nebude pokračovat ničením srpu a kladiva na znaku rakouského honorárního konzulátu v Brně.

Hanobení pomníků je hloupost, kterou neomlouvá neznalost heraldiky. Vandalský čin připomíná ničení barokního pobělohorského mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. To však bylo učiněno v době revoluční po vzniku Československa. Ničení památníku padlým 18 let po listopadu 1989 nemá rozumný důvod. Vždyť dnes nikoho nenapadne zničit habsburský znak na budově Masarykovy univerzity na Komenského náměstí v Brně, kde byla německá vysoká škola technická. Pod tímto znakem se nachází Masarykova socha a milým historickým paradoxem je, že se zde pod habsburským orlem slaví vznik Československa.

Zničení pomníku se dotklo Ruské federace, která vedle Slovenska má v Brně generální konzulát, což posiluje postavení Brna a Moravy. To v době, kdy se navazuje letecké spojení Brna s Moskvou s cílem získat ruské turisty a obchodníky. Nikdo nejezdí rád tam, kde hanobí hroby jeho předků. Čin tak poškozuje i rozvoj Brna a Moravy. Nezbývá než souhlasit s ministrem Karlem Schwarzenbergem, že v každém národě existuje určité procento pitomců. Jako Brňan se za toto vandalství omlouvám všem, kterých se dotkl, zvláště potomkům padlých.