K jmenování soudců

V článku Soudci mají nárok na rovné zacházení (Právo 20. 5. 2005) Aleš Gerloch kritizoval prezidentovo rozhodnutí nejmenovat soudce mladší 30 let. Prezident tak reagoval na diskuzi o špatnosti výběru našich soudců a uzavřenosti justice. V zahraničí je obvyklé, že soudci jsou lidé s vyšší životní i právnickou zkušeností a že jsou jmenovány do funkce osoby staršího věku. Již Parlament v roce 2003 pozměnil výběr soudců a zavedl zákonnou minimální věkovou hranici na 30 let pro jmenování soudcem s možností přechodné výjimky, kterou prezident může, ale nemusí užít. Parlament tak odmítl dosavadní praxi, kdy nebyli vybíráni soudci, ale justiční čekatelé. Přičemž platila zvyklost, že pokud justiční čekatel složí justiční zkoušku, bude automaticky jmenován soudcem, jestliže nebude mít žádný škraloup. Smyslem výběru soudců však je, aby byli vybráni nejlepší právníci a ne jen ti, kteří nemají škraloup. Gerloch volá po právu soudců na rovné zacházení. Avšak je velmi sporné použití výjimky, která sama o sobě je nespravedlivá. Vztahuje se totiž jen na justiční čekatele, kteří byli justičními čekateli již v roce 2003. Takový justiční čekatel může být dle zákona jmenován v 27 letech, ale pokud je někomu 29 let a stal se uchazečem o soudní funkci po působení v jiném právnickém povolání (advokát, exekutor, státní zástupce), tak se na něj výjimka nevztahuje. Tedy zákonná výjimka je sama o sobě diskriminační, neboť preferuje jednu skupinu právníků na úkor ostatních.

Gerloch též vyvozuje jakési právo Ministerstva spravedlnosti navrhovat jmenování soudců jen proto, že jmenování soudců je spolupodepisováno předsedou vlády. Toto navrhovací právo dokonce nadřazuje jmenovacímu právu prezidenta. Opak je však pravdou. Pokud ústava či zákon výslovně spojuje jmenování s právem jiné osoby navrhovat takové jmenování, tak je to vždy výslovně napsáno. Např. členy vlády jmenuje prezident na návrh premiéra, prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu na návrh Poslanecké sněmovny. Samozřejmě prezident není těmito návrhy vázán, může si vyžádat návrh nový. Nesmí však jmenovat nikoho, koho by mu příslušná osoba nenavrhla. Pokud však ani ústava ani zákon nedává právo ministrovi spravedlnosti ani vládě navrhovat jmenování soudců, tak prezident může a nemusí jmenovat soudcem kohokoliv, kdo splňuje ústavou a zákonem dané podmínky. Naštěstí naše ústava dává jmenovací právo k jmenování soudcem prezidentu republiky a ne Ministerstvu spravedlnosti, neboť justice nesmí být v područí vlády. Prezident republiky svým rozhodnutím vrátil výběr soudců tam, kde má být. Tedy, že se mají vybírat soudci a nikoliv jen justiční čekatelé. Žádný justiční čekatel nemá právní nárok na to, aby se stal soudcem automaticky. Snad to bude krok k otevřenějšímu výběru soudců v konkurenci na základě konkurzu.